Psychiatr, pedagog a popularizátor vědy Cyril Höschl se narodil 12. listopadu 1949. V roce 1968 nastoupil na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde o šest let později získal titul MUDr.
Později nastoupil do Výzkumného ústavu psychiatrického v Bohnicích, který se později přejmenoval na Psychiatrické centrum Praha a v roce 2015 přetransformoval na Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ), který vedl do roku 2021.
„Snažil jsem se celý život prolomit bariéru mezi světem psychiatrie a okolím a učinit ji oboustranně propustnou tak, aby se laická veřejnost nebála psychiatrie a jejích pacientů. A aby pacienti nebyli vylučováni a izolováni,“ uvedl v minulosti Höschl v rozhovoru pro iDNES.cz.
Od roku 1992 byl také po šest let předsedou Vědecké rady Ministerstva zdravotnictví ČR. Působil také jako prezident Asociace evropských psychiatrů, prezident Federace Evropských lékařských akademií a předseda České lékařské akademie.
Höschl publikoval přes 200 odborných textů v češtině a angličtině, podílel se jako autor nebo spoluautor na několika desítkách monografií, knih a učebnic. Věnoval se také publicistice a popularizaci vědy. Höschl se zasloužil o popularizaci a destigmatizaci psychiatrie v očích široké veřejnosti v posledních desetiletích. Měl například pravidelnou rubriku v časopise Reflex.
Loni na podzim získal Höschl Cenu Neuron za mimořádný přínos vědě. Oceněn byl také Zlatou pamětní medailí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, Cenou Arnošta Lustiga, medailí Za zásluhy o vědu od Učené společností ČR a Zlatou medailí Akademie múzických umění.
Je to smůla, ale co nadělám, řekl o své nemoci
Ve svém posledním rozhovoru pro iDNES.cz v roce 2024 promluvil o životě s onemocněním, které mu zasáhlo do života. Trpěl vzácným typem multisystémové atrofie, upoután byl na invalidní vozík a nezvládl už ani chodit a podepsat se. Uznávaný profesor ale onemocnění bral s nadhledem.
22. dubna 2025 |
„V naší rodině jsme už zažili tolik neštěstí, že jsem se naučil s ním smiřovat. Můj bratr zahynul při výkonu povolání geofyzika během letu vrtulníkem. Můj vnuk bojoval s nádorem na mozku a stal se „typickým dětským onkologickým pacientem“. Člověk zkrátka musí najít vnitřní sílu, aby se s takovými věcmi dokázal vyrovnat,“ řekl.
Už tehdy věděl, že je jeho onemocnění smrtelné. „Moje naděje na uzdravení je bohužel nulová. S tím jsem srovnaný. Jen nechci skončit bezmocný někde na hadičkách, kdy nebudu moci o sobě vůbec rozhodovat a kdy mě budou muset krmit sondou a dýchat budu muset pomocí dírky v krku. O to opravdu nestojím,“ uvedl Höschl.
2. května 2007 |
