O Čečilově úmrtí informoval na sociálních sítích básník Miloš Doležal. „Dohrál, dopil, dozpíval pražských putyk král,“ napsal na Facebooku.
Pepíček Čečil, jak mu všichni říkali, se narodil v Jiříkově na severu Čech. Jeho mládí bylo spjato s Pardubicemi, kde se učil na harmoniku.
„Začátek mého muzicírování patří do Pardubic. Bylo mi asi osm až devět roků, když mému bratrovi rodičové k Vánocům koupili harmoniku a na ni začal bratra učit náš tatínek, všestranný muzikant. V té době (přelom 50.–60. let) byl už moderní jazz a další proudy z této hudby plynoucí. Bratr Milan odložil heligonku do skříně a koupil si kytaru. Harmonika nebyla dlouho bez povšimnutí, ze skříně jsem ji vysvobodil a mezi svými kamarády jako kočku za ocas tahal, kterážto zvuky nelibými podobnými fňukání, naši společnost odměňoval,“ napsal ve své knize Je to jen mezi náma.
Hudební kariéra jej nakonec přivedla do Prahy, kde se stal ikonou mezi hospodskými štamgasty. „Zažil jsem ho na jednom autorském čtení na Slamníku. Dodnes nechápu, kolik toho zvládl vypít - a přitom stát a hrát. Tak kéž mu Pán dá ‚hospodu teplou‘ i sklenici vrchovatou,“ napsal jeden z jeho obdivovatelů.
Kromě dnes již neexistujících hospod U Sojků nebo Plzeňský dvůr, hrával Čečil také U Zlatého tygra, kde se sblížil se spisovatelem Bohumilem Hrabalem, který tento podnik často navštěvoval. Podle serveru Headlainer tak Čečil dokonce pronikl do jeho próz.
Ztráta Pepíčka Čečila zasáhla nejen jeho přátele ale i pražské štamgasty. „Kdysi jsem si představoval nebe, že tam jsou kocouři. Teď je moje představa nebes ta, že kromě kocourů se v nebi ještě pije neustále pivo a k tomu hraje Pepča na heligonku,“ vzpomněl jeden z jeho příznivců právě na Hrabalova slova. „Ať ti tam půllitr nikdy nevyschne,“ přeje do nebe další.
