Na čtyři dny.
MOSKVA Jeden z vůdců neúspěšného puče sovětských komunistů ze srpna 1991 Gennadij Janajev zemřel ve svých třiasedmdesáti letech. Podle agentur byl již delší dobu těžce nemocný a nedávno musel být hospitalizován na jedné z moskevských klinik.
Janajev se po kariéře v mládežnických organizacích a odborech stal v červenci 1990 členem nejužšího komunistického vedení. Od prosince téhož roku zastával i funkci sovětského viceprezidenta. V puči, který začal 19. srpna, sehrál jednu z klíčových rolí. Ale prozatímní hlavou státu po Gorbačovově sesazení byl jen čtyři dny, než se ocitl v moskevské věznici.
Někdejší strůjci pokusu o státní převrat nadále věří ve svou pravdu. „Zrádcovská Gorbačovova politika dovedla Sovětský svaz na pokraj katastrofy. Bylo správné, že se vedení země postavilo proti této politice,“ soudí například někdejší armádní generál Valentin Varennikov, který byl v roce 1991 náměstkem ministra obrany a velitelem pozemních vojsk. Za jedinou chybu považuje, že pučisté nedokázali lidem dostatečně vysvětlit své motivy a soustředili se místo toho na střet s Borisem Jelcinem, který se postavil do čela spontánního odporu. Osmero lídrů Další pučisté zase nostalgicky vzpomínají na Sovětský svaz, jehož rozpadu se jim nepodařilo zabránit. „Kdybychom porovnali tehdejší armádu a to, co z ní zůstalo, tak by nám zbyly jen oči pro pláč,“ tvrdí bývalý ministr obrany maršál Dmitrij Jazov.
Mezi osmi hlavními pučisty kromě Janajeva, Jazova a Baklanova byli tehdejší premiér Valentin Pavlov, šéf tajné služby KGB Vladimir Krjučkov, šéf Svazu sovětských rolníků Vasilij Starodubcev, šéf Sdružení sovětských státních podniků v průmyslu či stavebnictví Alexandr Tizjakov a ministr vnitra Boris Pugo, který bezprostředně po potlačení puče spáchal sebevraždu. Expremiér Pavlov zemřel v březnu 2003.
