Zemřel Jiří Dienstbier, první polistopadový ministr zahraničí

Dienstbier se do dějin zapsal především jako první československý ministr zahraničí po listopadu 1989, za jehož působení se kácela železná opona a zemi opouštěla sovětská vojska. Později byl tři roky zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. V poslední době se o něm také mluvilo jako o možném kandidátovi na českého prezidenta.

"Vážím si ho za jeho občanské postoje v době totality. Po roce 1989 patřil mezi klíčové osobnosti, které formovaly československé a později české zahraniční vztahy. Byl u toho, když padala železná opona a naše země se po období komunistického temna vracela zpět mezi vyspělé demokratické státy," vzpomínal na senátora předseda vlády Petr Nečas (ODS).

Havla zpráva o smrti Dienstbiera zaskočila
Exprezidentovi Václavu Havlovi odešel v Jiřím Dienstbierovi dávný kamarád. I když věděl o senátorově nemoci, zpráva o Dienstbierově úmrtí ho zaskočila. "S ním a s Václavem Bendou jsem byl svého času ve vězení a i v nejtěžších chvílích nás posiloval svou stále dobrou náladou. Po několika nedávných setkáních jsem tušil, že je nemocný. Přesto mne dnes velmi zaskočilo, že jsem zůstal z této trojice jediný," sdělil Havel.



První polistopadový ministr zahraničí se podle exprezidenta Havla zapsal do dějin české moderní žurnalistiky, politiky i do dějin opozičního hnutí. "Umřel mi dávný kamarád, se kterým jsem hodně prožil," uvedl Havel.

K úmrtí senátora se vyjádřil také prezident Václav Klaus. "Jiří Dienstbier byl jednou z klíčových postav Listopadu. Respektoval jsem ho přes rozdílnost mnoha názorů. Bez něj bude naše politická scéna rozhodně méně barevná. Patřil na ní ke generaci gentlemanů," reagoval Klaus.

Svobodomyslný člověk a liberál, vzpomíná Pithart
Jako na svobodomyslného člověka a liberála vzpomínal na Dienstbiera místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL). "Srdce i rozum měl nalevo, i když se to někdy příliš nenosilo," zdůraznil. Pithart připomněl, že v posledních dnech bylo na Jiřím Dienstbierovi vidět, že už na tom není zdravotně nejlépe. "Zaskočilo mě, jak ta nemoc rychle postoupila," řekl serveru Lidovky.cz šéf Senátu Milan Štěch (ČSSD).



Že na tom nebyl Dienstbier zdravotně dobře, připustila i senátorka Alena Gajdůšková (ČSSD). "Mám na něj takovou čerstvou vzpomínku, protože jsme byli spolu na konci listopadu na jednání v Bruselu, strávili jsme tam spolu nějaký čas a to už bylo evidentní, že mu není zrovna dvakrát dobře. Do posledních chvil to byl člověk s obrovským rozhledem a s obrovskými zkušenostmi. V této zemi ho nemá kdo nahradit," vzpomínala Gajdůšková.

Přečtěte si archivní rozhovor s Jiřím Dienstbierem Nedostatek sebevědomí a malá průbojnost brání Česku využívat výhod, které skýtá současný globalizující se svět. Zavzpomínejte na Jiřího Dienstbiera v rozhovoru pro Lidové noviny ze srpna roku 2000. LN: Myslíte si, že jsme dostatečně sebevědomí? Verheugen (tehdejší komisař Evropské komise pro rozšíření - pozn. red) mluví správně o nedostatku českého sebevědomí. V dnešní situaci, kdy ještě v EU nejsme, mne například rozčiluje, když stále někdo tvrdí, že něco musíme dělat kvůli unii. To není pravda. My to děláme kvůli sobě. My jenom využíváme ke své výhodě toho, že EU má před námi náskok a my můžeme přebírat to, co se osvědčilo. Jestliže budeme mít například fungující soudní systém, tak to přece bude skvělé. Současně bych ale doplnil, že někdy jsme i furianty. Jako když se naše vláda po roce 1993 vzdala některých mezinárodních projektů, které třeba na Mladoboleslavsko mohly přinést miliardy dolarů. Předseda vlády tehdy očekával "gejzír nápadů" českých podnikatelů. Nápady možná přišly, ale nebyly peníze na jejich realizaci. LN: Vy se nebojíte negativních dopadů našeho vstupu do EU?Našim podnikatelům říkám, že mohou mít podnik třeba v zapadlé vesničce, a stejně závisejí na globálním trhu. Buď v něm svou kvalitou uspějí, nebo ne. Pokud zůstaneme mimo, budeme trvale na chvostu. A pak nás nezachrání nic. Bojím se spíš toho, že by nás EU z různých důvodů včas nepřijala. Pokud by s námi zacházela tak, že by rostly izolacionistické tendence. Pak by sílilo i to, čemu říkám haiderizace celé střední Evropy. Předpoklady k ní ostatně existují i v Česku. Jakýkoliv domácí izolacionismus by nás jen brzdil. CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE ZDE

Senátor Pithart a přítel zesnulého politika připomněl také odvahu Dienstbiera, který se nebál stát si tvrdě za svým názorem. "Rád bych zdůraznil jeho odvahu postavit se mimo hlavní proud, to bylo zejména v době, kdy to vřelo na Balkáně. Jiří tenkrát viděl věci jinak než establishment NATO a Evropské unie. Nikdy se tím netajil, myslím, že mu to způsobilo nejednu nepříjemnost. Vždycky si dokázal stát za svým," řekl serveru Lidovky.cz Petr Pithart.

Dienstbierovu odvahu v boji s totalitním režimem připomněl úřadující předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. "Jeho úmrtí je velkou ztrátou pro náš senátorský klub i ČSSD, kterou podporoval," uvedl Sobotka s tím, že na sobotním sjezdu pražské ČSSD za něj účastníci drželi minutu ticha.



Vybudoval základy ministerstva, připomíná Schwarzenberg
I ministr obrany Alexandr Vondra (ODS) připomněl, že se Dienstbier nebál postavit za svůj názor. "Na podzim, když už dobře věděl, že mu nezbývá mnoho času, se postavil proti kličkování ČSSD a podpořil naše vojáky v Afghánistánu. Následně je jel se mnou pozdravit. Po afghánských horách sice neběhal jako kamzík, ale jeho přítomnost jako prvního porevolučního šéfa diplomacie, který stříhal dráty na hranici k naší svobodě, byla velmi důležitá," zdůraznil pro server Lidovky.cz Vondra. 

Jako na skvělého ministra a férového člověka na něj vzpomíná současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09). "K jeho velkým zásluhám patří, že byl první demokratický ministr zahraničí svobodného Československa po Janu Masarykovi a byl první, kdo postavil ministerstvo na nových základech," řekl serveru Lidovky.cz Schwarzenberg. 

Profil Jiřího Dienstbiera - vystudoval filosofickou fakultu University Karlovy. - místopředseda vlády a československý ministr zahraničí (1989-1992). - 1958-1969 redaktor a komentátor Československého rozhlasu. Zpravodaj v západní Evropě, na Dálném Východě a ve Spojených státech. V srpnovém okupačním týdnu 1968 vysílal v Praze z rozhlasových stanic, čelících sovětským okupantům. - 1970 propuštěn z rozhlasu, vyloučen z KSČ (člen od 1958) a ze Svazu novinářů za činnost v šedesátých letech, v Pražském jaru a za odpor k sovětské invazi a normalizaci. - 1970-79 dokumentátor Projektového ústavu VHMP. - patří k 250 prvním signatářům Charty 77. V letech 1979 a 1985 byl jejím mluvčím. V roce 1979 byl odsouzen na tři roky do vězení spolu s Petrem Uhlem, Václavem Havlem, Václavem Bendou a Otkou Bednářovou za činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. - 1979-82 ve vězení řezač kovů a balič knih; 1983 noční hlídač u Montovaných staveb ; 1984-89 topič Metrostavu. - během 20 let po sovětské invazi do pádu komunistického režimu v listopadu 1989 vydával samizdatové časopisy (Čtverec, Komentáře), po založení xeroxem tištěných Lidových novin v roce 1988 byl předsedou jejich redakční rady. Udržoval styky se západními politiky, novináři a vědci a s nezávislými občanskými organizacemi v demokratických i komunistických zemích. - mluvčí Občanského fóra do 10. prosince 1989, kdy jmenován ministrem zahraničí. - předseda Občanského hnutí, přeměněného na stranu Svobodní demokraté a SD-LSNS (1990-1996). - zakladatel a předseda Rady pro mezinárodní vztahy (1994 - ). Člen Commission on Global Governance (1992-2000). Osobní zástupce prezidenta republiky ve skupině 16 hlav států nebo vlád pro multilaterální spolupráci a reformu OSN (1994-2000). 1998-2001 Zvláštní zpravodaj Komise pro lidská práva OSN pro FR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko.