PRAHA Rodák ze slovenského Hlohovce působil od roku 1955 v Praze. Byl členem Městských divadel pražských, Jan Werich jej v roce 1955 přizval do tehdejšího Divadla satiry. Lackovič hrával drsné chlapy s divokým temperamentem, dobrodruhy, výtržníky a rozervance. často i vysloveně negativní charaktery. V divadle i ve filmu ovšem dokázal ztvárnit i psychologicky komplikované postavy s nejednoznačným vnitřním životem, postavy, které se pohybovaly na hraně mezi dobrem a zlem. Měl zároveň chlapské i klukovské kouzlo a do svých rolí vkládal vášeň a energii -v nich se rval, vášnivě miloval, mužně se kál, páchal zločiny a bral se za slabší.
Otto Lackovič se narodil 5. dubna 1927. Vyrůstal v chudých poměrech. Měl ještě staršího bratra, otec jim brzy zemřel a sourozenci žili jenom s matkou a babičkou. Ještě za války začal Otto Lackovič hrát divadlo jako ochotník. Učil se na strojního zámečníka a když vypuklo Slovenské národní povstání, odešel k partyzánům. Byl raněn a dlouho ležel v nemocnici. Po osvobození jej přijali do operety v Nitře. Postupně začal hrát i činohru a v letech 1946-55 působil v divadlech v Michalovcích, Prešově a v Žilině.
Charakterní role i hlas padoucha Rollinse V roce 1950 na sebe upozornil v Praze na tehdejší přehlídce celorepublikové divadelní tvorby (Divadelní žatva). Hrál pacholka Joža v komedii Kozí mléko, která byla později i zfilmovaná - Lackovič si roli zopakoval a snímek se stal jeho filmovým debutem. Z politických důvodů musel odejít z prešovského divadla, v té době naštěstí dostal první nabídky od českých režisérů, a tak trvale přesídlil do Prahy. V tehdejším Divadle satiry (od sezony 1955 vedeném Janem Werichem) byl poměrně často obsazovaný, hrál například Marka Antonia v obnovené revui Voskovce a Wericha Caesar, Villona v Baladě z hadrů, Rafaela v Bréalově Husarech, které režíroval Miroslav Horníček. V roce 1957 se Divadlo satiry změnilo na Divadlo ABC a v roce 1962 přešlo do svazku Městských divadel pražských, zde Lackovič působil až do svého odchodu do důchodu počátkem 90. let.
Jeho repertoár byl široký a vytvořil zde řadu charakterních rolí ve světových dramatech, například v Sestupu Orfeově či Krvavé svatbě. Objevil se i ve slavné Radokově inscenaci Hra o lásce a smrti. Začátek jeho filmové kariéry je spojen s Jiřím Krejčíkem a jeho snímky Nad námi svítá a Frona. Oslnil výkonem v roli ovdovělého cikánského dělníka Gejzy Fabiána v dramatu Jiřího Weisse Můj přítel Fabián, jeho malého synka hrál budoucí režisér Dušan Klein. Zajímavou postavu vytvořil ve Stříbrném větru Václava Kršky. Mezi jeho filmy 60. let patří například přepis Mňačkovy novely Smrt si říká Engelchen režisérů Kadára a Klose. Objevil se i v řadě detektivek (105% alibi, Smrt talentovaného ševce, Smrt v hotelu Excelsior). V 90. letech filmování omezil a trávil hodně času na chalupě v Českém ráji. Jen občas se objevoval v Divadle Skelet Pavla Trávníčka a Divadle na Jezerce, kde hrál v komedii Kaviár nebo čočka. Lackovič se věnoval dabingu a také za něj byl oceněn, například ve filmech o Vinnetouovi daboval svým typickým chraplavým hlasem padoucha Rollinse.
