Jiří Hrubý ČTK řekl, že jeho otec zemřel v neděli v ranních hodinách. „Poslední rozloučení bude v úzkém rodinném kruhu. Kdy, zatím nevím. Ale bude to v každém případě velice intimní záležitost,“ uvedl Hrubý.
Karel Hrubý byl absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Studoval filozofii a sociologii. V roce 1945 vstoupil do Československé strany sociálně demokratické, po nástupu komunistického režimu se pak zapojil do činnosti ilegální skupiny sociálních demokratů. V polovině 50. let byl zatčen a odsouzen k deseti letům za velezradu. Po amnestii v roce 1960 pracoval jako brusič a soustružník ve výrobním družstvu Mechana v Plzni. V Plzni se také 9. prosince 1923 narodil.
V období pražského jara se Hrubý vrátil do politiky, byl členem přípravného výboru pro obnovu Československé strany sociálně demokratické. Po srpnové okupaci s rodinou vycestoval do Švýcarska, kde získal práci ve farmaceutické společnosti.
V exilu byl také členem výkonného výboru a předsednictva Československé společnosti pro vědy a umění (SVU), která sdružovala československou vědeckou a kulturní elitu v zahraničí. Byl také redaktor a vydavatel kulturně-politického dvouměsíčníku Proměny a předseda švýcarské skupiny SVU. Od roku 1972 působil v exilové sociální demokracii, o rok později se stal jejím místopředsedou a koncem 80. let posledním předsedou. Počátkem roku 1990 také přijel do Prahy a účastnil se jednání o obnově tuzemské sociální demokracie.
Je autorem řady studií z oborů sociologie, politologie a filozofie. V roce 2017 vydal knihu Mohlo to být horší, v níž vzpomíná na komunistické vězení.
Hrubého životní dílo ocenila v roce 1992 Československá akademie věd medailí za kulturní činnost v zahraničí. V roce 1995 se stal čestným občanem Plzně, téhož roku mu také tehdejší prezident Václav Havel udělil Řád T. G. Masaryka II. stupně za zásluhy při rozvoji demokracie, humanity a lidských práv.
