Havelkovu někdejší myšlenkovou orientaci dokládá kantáta Chvála světla či orchestrální obraz Che Guevara. Autor posléze přijal za svou křesťanskou víru. Projevuje se to ve skladbách z posledních dvaceti let – v jeho Oratoriu o Jeronýmu Pražském, v biblické kantátě Profeteia i v komorních kompozicích Tichá radost, Rozhovory duše s Bohem, Parénéze, Pocta Fra Angelicovi a například i v duchovních skladbách pro bicí nástroje. Za jeden z vrcholů jeho díla je považována apokalyptická symfonická fantazie Hommage a Hieronymus Bosch z počátku 70. let. V únoru 1990 byl jmenován profesorem skladby na HAMU v Praze, kde vyučoval do roku 2002.
Jeho častá spolupráce s filmem (celkově přes 150 celovečerních a krátkých filmů) mu vynesla významná ocenění za hudbu k filmům režiséra Vojtěcha Jasného Až přijde kocour a Všichni dobří rodáci a k zfilmované pohádce Princ a večernice. Mezi jeho další filmové partitury patří Kdo chce zabít Jessii (1966), Ucho (1969), Pane, vy jste vdova (1970) nebo Božská Ema (1979).
„Byl jsem ovlivněn Janáčkem, ale hlavně Šostakovičem, Prokofjevem a Honeggerem. Ti tři byli mými hlavními vzory té doby. Líbila se mi hudba atonální, například Schönberg a jeho počáteční hudba nebo Webern. Ale dodekafonii jsem vždy považoval za úplnou blbost.“
