Ve věku šestaosmdesáti let zemřel na rakovinu lymfatických uzlin v sobotu 9. dubna v New Yorku znamenitý americký filmový a televizní režisér Sidney Lumet.
Narodil se ve Filadelfii jako syn herce Barucha Lumeta a tanečnice Eugenie. Už v pěti letech se objevil na jevišti Židovského divadla v New Yorku a záhy vytvořil několik dětských rolí i na Broadwayi. Ve filmu stanul před kamerou poprvé v Murphyho Třetině národa (1939), naposledy ho kolega Jonathan Demme obsadil do roličky politologa v Manchurianském kandidátovi (2004). Tři roky sloužil v armádě. Po válce zakládal hereckou skupinu z odpadlíků ze Strasbergova Actors Studia, jako byli Yul Brynner nebo Eli Wallach, a též ji režíroval. Počátkem 50. let se zavedl na obrazovce coby produktivní režisér.
Na plátně debutoval vynikajícím zfilmovaným Roseovým televizním dramatem Dvanáct rozhněvaných mužů (1957), v němž jednoho z porotců (s číslem jedenáct), kteří mají rozhodnout o vině dospívajícího chlapce z vraždy otce, hrál Jiří Voskovec. Na berlínském festivalu získal Zlatého medvěda, byl nominován na Oscara za režii, ale neúspěšně, stejně tak v případě dalších titulů Psí odpoledne (1975), Network (1976) a Rozsudek (1982), zlatou sošku nedostal ani za nominovaný vlastní adaptovaný scénář Pána velkoměsta (1981). Až v roce 2005 mu dali Oscara za celoživotní dílo. Ani poté nesložil ruce do klína a přišel s posledním a jedním z nejlepších filmů své dlouhé kariéry, thrillerem Než ďábel zjistí, že seš mrtvej (2007).
Zprvu se zaměřoval na kultivované přepisy divadelních her, jako byl Willliamsův Sestup Orfeův (1959) s Annou Magnaniovou aMarlonem Brandem, Millerův Pohled z mostu (1962) s Rafem Vallonem či O'Neillova Dlouhá cesta dne do noci (1962) s Katharine Hepburnovou. V další dekádě zfilmoval kvalitní bestsellery, viz Wallantův Zastavárník (1964) s Rodem Steigerem nebo Rigbyho Pahorek (1965) z prostředí britského trestného vojenského tábora v severní Africe za druhé světové války se Seanem Connerym. Po slabším období na přelomu 60. a 70. let se opět vrátil k bývalé formě v příběhu korupce v newyorské policii Serpico (1973) s Alem Pacinem.
Vjeho tvorbě, čítající čtyřiačtyřicet snímků, najdeme i kuriozity jako detektivku dle Agathy Christie Vražda v Orient Expressu (1974), přenesení pohádky Čaroděj ze země Oz do černošského Harlemu v muzikálu Čaroděj (1978) s Michaelem Jacksonem a Dianou Rossovou, pokus o komedii Tak mi řekni, co chceš (1980) či sporný převod Doctorowova románu Daniel (1983). Nejjistěji se však pohyboval v důvěrně známých kulisách sociálně kriminálních či soudních dramat se stopami neorealismu, která obvykle s pečlivě vybranými předními herci perfektně nazkoušel dva týdny před natáčením jako divadelní hru, aby zamezil případným prostojům.
Jeho první ženou byla herečka Rita Gamová, druhou prapravnučka zakladatele miliardářské dynastie Cornelia Vanderbilta, Gloria, třetí dcera zpěvačky Leny Horneové, novinářka Gail, s níž měl dcery střihačku Amy a herečku Jenny, a poslední Mary Gimbelová.
***
Do role obsadil i Jiřího Voskovce
* Roku 1957 natočil Sidney Lumet snímek Dvanáct rozhněvaných mužů, který vykresluje rozhodování porotců v obvinění z vraždy. Porotce č. 11 tehdy ztvárnil v exilu žijící Jiří („George“) Voskovec (na snímku sedící za stolem vpravo dole).
*Na adaptaci hry Reginalda Rose v hlavní roli s Henrym Fondou pak Lumet navázal například přepisy Způsob útěku (1959) s Marlonem Brandem podle dramatu Tennesseeho Williamse Sestup Orfeův a Pohled z Mostu (1961) podle hry Arthura Millera.
* Pětkrát byl nominován na Oscara, získal jej až roku 2005 za celoživotní přínos světové kinematografii. maj
