PRAHA Herec Josef Karlík, dlouholetý člen Národního divadla v Brně, zemřel včera ráno ve věku 81 let po dlouhé těžké chorobě.
Patřil k předním členům činohry brněnského Národního divadla více než čtyřicet let a na své mateřské scéně vytvořil desítky žánrově rozmanitých rolí klasického i současného repertoáru. Po roce 1989 působil jako pedagog herectví na JAMU.
Narodil se v Kroměříži a již během středoškolských studií hrál ochotnické divadlo. Herectví studoval na brněnské konzervatoři - pozdější JAMU a v roce 1951 se zde stal jedním z prvních absolventů oboru herectví. Od roku 1954 byl v angažmá v činohře tehdejšího Státního divadla v Brně. V jejím čele stanul v roce 1959 režisér Miloš Hynšt, dramaturgem se stal Bořivoj Srba a režisérem Evžen Sokolovský. Na následující významné éře pod tímto vedením se Karlík výrazně podílel. U Sokolovského vytvořil například Azdaka v Brechtově Kavkazském křídovém kruhu. Hrál i Švejka, Leara, Jaga. Po roce 1970 se uplatňoval v režiích Zdeňka Kaloče - ztělesnil Trigorina v Čechovově Rackovi či titulní roli v Brechtově dramatu Život Galileiho. Karlík ovšem velmi úspěšně zvládl i komediální typy, jako třeba Puka ve Snu noci svatojanské.
Rektor JAMU Václav Cejpek vzpomíná na jeho vynikajícího Illa z Dürenmattovy Návštěvy staré dámy či Otce z Kočky na rozpálené plechové střeše Tennesseeho Williamse. Karlíkovo mistrovství podle Cejpka spočívalo v tom, že svou spontaneitu, nápady a emoce dokázal kontrolovat rozumem, a tudíž byl ideálním pedagogem herectví.
„Jeho odchod je ztrátou. Mladí se pokoušejí na jeho práci navazovat, ale bude trvat, než se dostanou k jeho mistrovství,“ uvedl.
Také režisér Břetislav Rychlík říká, že Karlík byl člověkem, který divadlu dával absolutně všechno. „Divadlo ho pohlcovalo. Věřil, že to, co herce utváří, je jeho práce v divadle. To je zcela odlišné pojetí herectví, než jaké se vyznává dnes. Také se zabýval nejmodernějšími technikami a přístupy, vše u něj směřovalo k tomu, jak docílit, aby herec byl na jevišti autentický. Stále se vzdělával, byl doslova sopka nápadů a pro své studenty úžasným zdrojem inspirace.“
Rychlík připomíná, že Karlík měl smysl pro humor a byl velký mystifikátor. „Se smrtelnou vážností dokázal lidi přesvědčit o neskutečných věcech,“ dodává. Vždy si také cenil jeho skromnosti. „Ve chvíli, kdy onemocněl, už do divadla nevkročil. Před rokem o něm sice televize natočila malý medailon, ale on se cíleně stáhl do soukromí.“
Josef Karlík natočil řadu filmů a televizních inscenací a seriálů, hrál například ve Svědkovi umírajícího času, širší publikum si ho pamatuje z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny.
