Haasová žila posledních několik let v městečku Laxenburg nedaleko Vídně. V tamním klášteře stále ještě sídlí Řád milosrdných sester svatého kříže, ovšem jeho prostory slouží převážně jako domov pro staré a dlouhodobě nemocné lidi. Byla upoutána na pojízdné křeslo a dostávala pravidelné infuze. V roce 2007 ji dvakrát za sebou postihl zápal plic a začala ztrácet chuť k životu. Uměleckou kariéru začala jako baletka u Maxe Rienhardta, jako herečka se v roce 1945 objevila s Gregorym Peckem a svým manželem v americkém filmu Dny slávy. V žádném snímku Huga Haase však nikdy nehrála.
Bibi Haasová, vlastním jménem Marie von Bibikoff, byla v Praze naposledy koncem roku 2000, kdy se na Výstavišti zúčastnila otevření výstavy ke 100. výročí narození jejího manžela. Autorovi expozice filmovému historikovi Pavlu Jirasovi k ní poskytla řadu unikátních snímků. Byla tu i na jaře 2000, kdy převzala listinu o udělení čestného občanství, kterou město Brno udělilo in memoriam svému rodákovi herci Hugovi Haasovi. Tři roky předtím sem přijela na slavnostní večer k devadesátinám Divadla na Vinohradech a v listopadu 1998 byla hostem večera ve Studiu Ypsilon. V účasti na odhalení busty Huga Haase ve foyer u první galerie historické budovy Národního divadla jí však v květnu 2000 zabránily zdravotní problémy.
Hugo Haas (1900-1968) byl členem české první scény od roku 1930 do roku 1939, kdy byl z rasových důvodů propuštěn. Zároveň odešel i ze země, emigroval do Francie a pak do USA, kde se prosadil jako herec i režisér. Po válce ho však ND k návratu nevyzvalo, a tak Prahu navštívil až v roce 1963. Zemřel v roce 1968 ve Vídni. Na jevišti ND nastudoval Haas za deset let 80 rolí.
