130 let

Zemskému ráji vládnou ženy

Česko

Filmový čtvrtek – Za disentem hledej ženu, erotický vývoj na Slovensku a Japonec na Hradě

K dvacátému výročí listopadového převratu přichází do kin film, který od nadějí pražského jara sestupuje do té nejšedivější normalizace.

Irena Pavlásková si svým dvacet let starým vynikajícím debutem Čas sluhů dovolila pořádně rýpnout do tehdejšího totalitního režimu. Ten už v té době mlel z posledního, nikdo nicméně nemohl tušit, že se rozpadne tak rychle. Teď se Pavlásková filmem Zemský ráj to na pohled vrací v čase do dob po invazi vojsk Varšavské smlouvy, kdy se naopak věřilo, že taková mezinárodní drzost nemůže trvat dlouho, natož celá dvě desetiletí.

Film se rozkládá zhruba mezi srpnem 1968 a Chartou 77 a mezi každodenním životem v reálném socialismu a aktivitami disentu. Středobodem všeho je atraktivní Marta, která se stará nejen o své dvě dospívající dcery, ale do jisté míry právě i o zmíněné disidenty. Kdo může být dramatik Pavel? Scénář Terezy Boučkové je na první pohled autobiografický. Reálné postavy jsou v něm někdy zakamuflovány až dětinsky: kdo asi může být dramatik Pavel? Sem tam dojde k posunu (otec Boučkové Pavel Kohout se ve filmu jmenuje Petr Hána a není spisovatel, nýbrž herec), ale jinak se scénář dost důsledně drží faktů (sedí například i Hánův/Kohoutův rok narození).

Přestože Boučková svůj text označuje za „zcela subjektivní záznam paměti mého srdce se silnou tvůrčí licencí“, zachycuje dané období tak, jak ho asi vnímala většina národa, a jde po jeho nejcharakterističtějších aspektech: ukazuje zoufalství z okupace, euforii po porážce SSSR na mistrovství světa v hokeji ve Stockholmu v roce 1969, vyhazovy z práce z politických důvodů, prasečí chování estébáků atd.

Nejsdělnější je film v detailech, které dokážou dobu přiblížit i tomu, kdo ji nezažil. Disident Pavel má neustále sbalenou aktovku s věcmi do vazby, protože nikdy neví, kdy ho zase seberou. „Co ty mně kurva tykáš?!“ zařve odstavený režisér Kováč na svého nástupce, kterého sám předtím dvakrát vyhodil za neschopnost. Sousedka, která po invazi v domě sundávala jmenovky ze dveří, aby „nikoho nenašli“, o pár let později s ohnutým hřbetem vyčítá chartistům, že si „hrají na hrdiny“...

Kam se odboj chodil najíst Zemský ráj to na pohled je spíš sledem epizod než souvislým příběhem. Absence výrazné ústřední linky nevadí: v tehdejším bezčasí se stejně nedalo nic moc dělat a silný jednotící prvek představuje Marta.

Právě pohled na disidentskou komunitu prostřednictvím „ženy externistky“ je největším přínosem snímku. Aniž by jim film upíral zásluhy, nedívá se na disidenty jako na svaté obrázky a ukazuje je velmi realisticky jako lidi z masa a kostí. Hána tak vychází jako samolibý sobec a snob, Pavel jako roztomilý popleta a sukničkář, disent obecně coby parta podivínů, kteří se mimo jiné rádi nalévají vínem z litrovek. Žádných konspirací by tihle chlapíci nebyli schopní bez podpůrného systému žen, jako je Marta, které jim dokázaly podle potřeby být kuchařkami, chůvami, milenkami i bytnými. Ne náhodou jsou to právě ony, kdo ve filmu nakonec řeší problémy, ať už jde o ztracenou peněženku, nebo o poskytnutí místa ke konspirační schůzce.

Marta je hereckým triumfem Vilmy Cibulkové, která jí vdechla sílu, odhodlání, ironický odstup, pragmatismus i schopnost využívat ženské zbraně. S Terezou Voříškovou a Danou Markovou, které hrají Martiny dcery, tvoří neporazitelný tým. Vynikající jsou však i představitelé mužských rolí, zejména Ondřej Vetchý jako zasněný Pavel, Jan Hartl coby cholerik Kováč či Jiří Dvořák v roli blazeovaného Hány.

Zemský ráj to na pohled jde do kin s přívlastkem „mrazivá komedie“, což je floskule evokující „smích skrz slzy“. Pavláskové se však skutečně daří udržet film v tragikomické poloze bez toho, aby si pomáhala lacinou legrací nebo hrála příliš na city. V kolektivní kuchyňské scéně skvěle načasuje každou jízlivou repliku nebo ironický pohled, hádku ze žárlivosti natočí nečekaně drsně, vystihne i pocity z nechtěné vrženosti do normalizační existence, když se jedna z dcer kvůli otci nedostane na školu a musí pracovat v továrně.

Z nynější série filmů obracejících se za těžkými momenty českého 20. století je Zemský ráj to na pohled asi nejodlehčenější. Je to však poloha legitimní a Pavlásková s Boučkovou si ji obhájily.

Zemský ráj to na pohled

ČR 2009 Scénář: Tereza Boučková Režie: Irena Pavlásková Kamera: Diviš Marek Hudba: Jiří Chlumecký Hrají: Vilma Cibulková, Tereza Voříšková, Dana Marková, Miroslav Etzler, Ondřej Vetchý, Jiří Dvořák a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 19. 11. 2009

Autor: