Má-li smysl hovořit o ženské gymnastice, tak naposledy snad v éře Čáslavské. Co si kdo vybaví, až za čtyřicet let vzpomene na hvězdy z Pekingu? Nejspíše spory o věk. Že ty závodnice vypadaly „podměrečně“, o dost mladší než řády povolených 16 let.
Až do sedmdesátých let se takové spekulace nevyskytovaly. Co si kdo dnes vybaví při jméně Čáslavská? Čáslavská oslovila svět jako skutečně globální hvězda. Mexiko 1968? Starší generace si ji tam ještě pamatuje nejen jako šestadvacetiletou olympijskou vítězku, ale i jako nevěstu na slavné svatbě v tamní barokní katedrále. Jistě, skeptik namítne, že to bylo krátce po sovětské invazi a že nám fandil celý svět. Ale proti tomu hovoří zkušenost z Tokia 1964.
Ještě v devadesátých letech, když našinec přijel do Tokia, Japonci při jméně Čáslavská ožili vzpomínkou na normální ženu vítězící na olympiádě. Pokud naše porevoluční diplomacie udělala nějakou personální chybu, pak tu, že neprosadila Čáslavskou na ambasádu v Tokiu. To by byly bonusy! Při pohledu na dnešní dětské vítězky je taková představa mimo. Pravda, americkou velvyslankyní v Praze byla někdejší herečka dětských rolí ve filmu Shirley Templeová. Jenže ona si v těch rolích nehrála na dospělou.
Čtěte Téma na str. 3
