4. dubna 2018 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Ženy a muži u mě platí stejně, říká kadeřnice ze Žižkova, které si všiml už i list New York Times

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 21Diskuse
Klára Váňová ze salonu Barberette Prague. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Klára Váňová ze salonu Barberette Prague. | foto:  Petr Topič, MAFRA

PRAHA Její kadeřnictví připomíná americké salóny ze dvacátého století. Nejde ale jen o retro interiér. Sousedům na ulici mává skrze otevřené dveře, při povídání s klienty prokládaném čas od času anglickým slůvkem jdou oficiality stranou. O jejím holičství na pražském Žižkově psal už světový tisk. Koncept si přivezla z Londýna, kde své podnikání před lety rozjela. „Věděla jsem, že to bude fungovat i v Praze,“ říká Klára Váňová, šéfka salonu Barberette Prague, v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Jedno kadeřnictví jste otevřela v Londýně, druhé před nedávnem v Praze. Myšlenku salonu, které nerozlišuje mezi ženami a muži, jste si přivezla z Londýna do Česka, nebo z Česka do Londýna?
To je dobrá otázka. Do Londýna jsem odjela před patnácti lety a vystudovala jsem „kadeřničinu“ tam, takže myslím, že myšlenka vznikla definitivně v zahraničí. Už během mé dospělosti jsem ale snila o tom, že vytvořím barber shop (salon na úpravu vlasů a vousů, který je obvykle určený jen mužům - pozn. red.) pro všechny. Viděla jsem totiž, jak je to všechno rozdělené. Krátké vlasy se mi vždycky líbily a nosím je už dlouho, proto mi jde o to, aby měl každý nárok na kvalitní krátký střih. Ve škole, kde jsem studovala, ale i v různých kadeřnictvích, jsem viděla velký rozdíl. Já sama jsem nemohla jít do barber shopu, jenže v kadeřnictvích mě zas neostříhali dobře a s potřebnou péčí. Z frustrace jsem si pak otevřela vlastní kadeřnictví.

„Ve škole, kde jsem studovala, i v kadeřnictvích, jsem viděla velký rozdíl. Hraje v tom roli i má osobní zkušenost, protože jsem nemohla jít do barbershopu a v kadeřnictvích mě zas neostřihali kvalitně a s potřebnou péčí. Z vlastní frustrace jsem si otevřela vlastní kadeřnictví,“ líčí Klára Váňová.
„Někdo mi teď psal na sociální síti, že i na vesnici někteří kadeřníci stříhají muže a ženy za stejné ceny. Mně o to ale nejde. Jde o čas a tomu daný servis pro zákazníka. Mně je jedno, kdo přijde.“

Lidovky.cz: Říkáte, že jste nemohla jít do barber shopu. Bylo to proto, že byste se mezi muži jako jediná žena cítila nepohodlně, nebo vás zkrátka jako ženu neostříhali? 
To záleželo na lidech. Já jsem si po nějaké době dokázala najít jeden turecký barber shop, kde mě pravidelně stříhali. To bylo v době, kdy už jsem sama byla holička. I proto mě tam přijali. Přestože ti kluci byli příjemní a věnovali se mi, cítila jsem, že je to spíš takový pánský klub a já jsem tam navíc. Chtěla jsem vytvořit prostor, kde budou všichni celebritami. Kdokoli sem přijde, by se tu měl cítit jako doma a vědět, že je to místo přesně pro něj. Toho se mi, myslím, podařilo docílit v Londýně a podle ohlasů českých zákazníků to má stejný efekt i v Praze.

Lidovky.cz: Když jste podnikání s takovou ideou rozjížděla v Praze, byla jste si jistá tím, že zopakujete londýnský úspěch? Nebála jste se, že je to poměrně revoluční myšlenka, která nemusí být dobře přijata?
Já jsem to v podstatě ani neřešila. Šla jsem do toho, protože jsem věděla, že to tak nějak cítím a že to prostě půjde. Nebrala jsem to ani jako byznys myšlenku. Nemyslela jsem na to, že bych tím mohla vydělávat spoustu peněz. Zkrátka jsem z reakcí zákazníků měla pocit, že to funguje a že jde o dobrou věc. V Londýně je to všem tak nějak jedno, takže tam můžete zkusit cokoliv. Na druhou stranu, sebevědomí, které jsem si odtamtud přivezla, mi možná otevřelo oči. Do Prahy jsem přijela z toho důvodu, že jsem očekávala dobré přijetí téhle myšlenky. Věděla jsem, že je Praha ještě otevřenější, než bývala, a že to lidé přijmou.

Lidovky.cz: Dá se říci, že jste se vrátila z Londýna kvůli tomu, abyste v Česku bourala stereotypy?
Vrátila jsem se domů, protože se mi stýskalo. Chtěla jsem trávit kvalitní čas s rodinou a rodiči. Nevím, jestli jsem chtěla něco nabourávat. Rebeluji spíš tak vnitřně. Nechci nic křičet do světa. Jak jsem začala v Londýně, pokračuji v Praze. Vím, že je tu hodně krátkovlasých holek. Móda je tu taky hodně zaměřená na krátké vlasy. Proto jsem nepochybovala o tom, že by to tu nešlo.

Lidovky.cz: Začala se o vás zajímat média, a to jak zahraniční, tak česká. Článek o vás napsal například list The New York Times. Jak to vnímáte?
Je to super. Ale dělám to spíš pro lidi. Někdo mi teď psal na sociální síti, že i na vesnici někteří kadeřníci stříhají muže a ženy za stejné ceny. O to mi ale nejde. Jde hlavně o čas a servis pro zákazníka. Mně je jedno, kdo přijde. Možná tedy nabourávám stereotypy tím, že ženy platí stejně jako muži a mohou chodit do klasického barber shopu. Konečná ale pro mě vždycky bude kvalitní střih. K tomu pak samozřejmě i pořádný servis, včetně ručníků a břitvy. U mě se klientům dostane veškeré péče, kterou jinde nedostanou.

Lidovky.cz: Kdo jsou vaši klienti? Lze je nějak jednotně popsat?
Jsou to všichni. Muži, ženy i děti. Jde o mladé i starší lidi, zástupce LGBT komunity, chodí sem úspěšní podnikatelé, studenti, umělci, učitelky i profesorky z univerzit. Škála je velká. A to je přesně ono. Barber shop je pro všechny, kdo moje služby ocení.

„Vrátila jsem se domů, protože se mi stýskalo. Chtěla jsem strávit kvalitní čas s rodinou a rodiči. Nevím, jestli jsem chtěla něco nabourat. Já rebeluji spíš tak vnitřně. Nechci nic křičet do světa. Jak jsem to udělala v Londýně, tak to dělám i v Praze. Vím, že je tu hodně krátkovlasých holek. Móda je tu taky hodně zaměřená na krátké vlasy. Proto jsem nepochybovala, že by to nešlo,“ říká Klára Váňová ze žižkovského salonu Barberette Prague.

Lidovky.cz: Tvrdíte, že genderová vyváženost nebyla důvodem pro otevření kadeřnictví. Přesto vás často vyhledávají lidé, kteří ji uznávají. Jste v oblibě u transgender osob, pozitivně vás vnímá i zbytek LGBT komunity. Jde tedy jen o vedlejší efekt vaší, v lecčems přelomové, myšlenky?
Určitě to napomohlo k tomu, že zákazníci z LGBT komunity mají možnost jít někam, kde se cítí být sami sebou. Tak je to ale u každého, kdo zastupuje jakoukoli skupinu. Mně jde právě o to, aby se u mě v barber shopu potkali lidé z různých společenských kruhů a měli možnost si tu popovídat. Líbí se mi, když se boří bariéry mezi komunitami. Tady může být kdokoli cokoli. Mělo by to být takové bezpečné místo, ale ne proto, že to tak musí být nebo že je to naše image. Jde to zatím samo. Lidi přijdou a spojí se.

Lidovky.cz: Když tady sedíme, vybavují se mi černošská kadeřnictví z 20. století, jak je známe z amerických filmů. I interiér se tomu blíží… Jde vám tedy o navození podobné atmosféry?
Dobře, že jste to zmínila. I v Londýně taková kadeřnictví fungují. Já tam chodila jen do černošských nebo tureckých barber shopů, protože jinde mě ani neostříhali. Je to otevřeno třeba do jedenácti večer, protože když se pletou copánky, trvá to dlouho. Ale znovu, jde jen o jednu skupinu lidí. Já se snažím o to, aby si tu všichni našli to svoje.

  • 21Diskuse


Šárka Kabátová

Autor

Šárka Kabátovásarka.kabatova@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz