„S manželem jsme byli bez práce, snažili jsme se nějak přežívat. Ípéemko (integrační pracovní místo) mi hodně pomohlo. Byla vlastně i svatba, abychom se pak nechali společně oddlužit. To už proběhlo. Manžel dostal také práci a dělá asistenta prevence kriminality. Já pracuji pro město. Pomohlo to i se školou, dcera je na střední. Měla propadnout, ale dostala šanci se doučit, což se podařilo,“ popisuje Marie.
Pro lidi bez vzdělání, z menšin, přistěhovalce či propuštěné vězně vznikla stovka testovacích míst u 21 zaměstnavatelů. Ti musí pracovníkovi zajistit psychosociální podporu aspoň 16 hodin měsíčně. Lidé tak v pracovní době mohou v tuto dobu k lékaři, do kurzů či do dluhové poradny. Stát poskytne zaměstnavateli příspěvek na mzdu i na začleňování.
Tři čtvrtiny účastnic a účastníků mají nejvýš základní vzdělání. Devět z deseti se opakovaně vrátilo do evidence nezaměstnaných.
„Jsme malá obec, kde nemáme ani vlak, ani autobus. Bez automobilu se nedostanete nikam. Za projekt jsem šťastná. Mám zaměstnání, nemusím být na úřadu práce. Je fajn, že se učíme nové věci. Posouvám se opravdu dál. Je to šance, kdy můžeme pracovat i na sobě,“ říká Bohdana. Dodává, že získala i motivaci a chce si udělat rekvalifikaci.
Opilí v zaměstnání
Alex vzpomíná, že práci jako romská transžena se zdravotními problémy sehnat nemohla. Pak se jí podařilo získat tréninkové zaměstnání, které se stalo předobrazem pro integrační místo. Rok pracovala jako prodavačka. Poté se zapojila do testování nového modelu.
„Integrační pracovní místo mi dalo strašně moc. Měla jsem už takovou vizi, že bych chtěla dělat sociální pracovnici. Lidé na ulici potřebují stejnou pozornost, empatii a trochu péče jako ostatní. Udělala jsem si kurz pracovníka v sociálních službách, mohla jsem řešit dluhy a další problémy,“ vypráví Alex. Dodává, že díky psychosociální podpoře si začala také víc věřit.
Podle ředitelky České asociace streetwork Martiny Zikmundové zapojení uváděli, že to nejdůležitější, co dostali, bylo sebevědomí. „Ověřili si, že mohou být v práci úspěšní a dostat ocenění,“ uvedla Zikmundová. Podle ní se stává, že lidé do práce nedorazí, nebo přijdou opilí.
„Na integračním místě mají někoho, kdo to s nimi bude řešit. To se v běžném zaměstnání těžko povede. Nemůžeme si představovat, že člověk jde nahoru bez zaváhání. Selhání je běžná věc. Paradoxně ho vítáme. Je poučné. Člověk se naučí, že když se mu něco nepovedlo, může to napravit,“ řekla Zikmundová.
Lidé v projektu nejčastěji pracovali při údržbě zeleně či úklidu měst. Dvě místa vznikla u výrobce knoflíků. Další posty měla pražská Cirkusárna, která nabízí kroužky. Ta přijala migrantky.
„Díky projektu se naše činnost rozrostla do různých aktivit. Oksana je skvělá, na Ukrajině měla školu romského tance. U nás jako neromská lektorka učila romské tance české romské děti, což bylo neskutečné. Máme pak i španělštinu pro maminky,“ popsala principálka Petra Plachtanski.
