V některých částech světa jako by ženy stále nebyly považovány za lidské bytosti. Někdy slouží jako stroje na plození, neschopné samostatného uvažování, jindy zas jako levná pracovní síla, která nemá právo si stěžovat. Časy se pomalu mění, především ale zásluhou samotných žen. Obchod je obchod „Co to je za pořádek? Vždyť ona doma vůbec nic nedělá, tak ji musím bít. Udělali jsme s jejím bratrem dohodu. On si vzal moji sestru a já jeho. Moje sestra se u nich stará o celou rodinu, ale moje žena to odmítá,“ stěžuje si muž u soudu v afghánském Herátu ve filmu Ženy v éteru.
Soudu by jeho argumenty mohly znít docela rozumně. Přátelé si domluvili jasný obchod, ale jeden evidentně prodělal. Jím dodané zboží je prokazatelně kvalitnější (žena se chová způsobněji) než to, které na oplátku obdržel. Není divu, že se muž rozhořčuje. Na dodržování obchodních podmínek má přece každý právo.
„No, víte, já jsem přišel domů z těžký šichty a doma nebylo uklizeno a ani nebylo přichystané jídlo. Ona byla ještě drzá. Co jsem měl dělat? No jo, dal jsem jí pár ran mačetou, ale vyprovokovala to ona,“ hájí se jiný muž ve snímku Rádio džungle, který pro změnu přibližuje realitu života žen v Nikaragui.
Samozřejmě je pochopitelné, že když muž přijde z práce domů, tak chce teplou večeři a klid. Ale pověřená osoba nejenže nesplnila svůj úkol, dokonce si dovoluje hlučně oponovat. I zde je patrně rozčilení namístě, po těžké šichtě máme přece všichni právo na stravu a odpočinek. Lidská práva i pro ženy A řeč je tu především o právu. O dodržování základních lidských práv. „Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví,“ můžeme číst ve Všeobecné deklaraci lidských práv.
Pojem ženská práva může svádět k pocitu, že jde o jiný soubor pravidel, než který se týká mužů. Pořád jsou to ale stejná lidská práva. Jenže se porušují mnohem častěji v případě žen. Jako by v tomto článku Všeobecné deklarace lidských práv bylo za slovem „každý“ napsáno neviditelným, ale přesto dobře čitelným písmem slovo „muž“. Jako by se dokument na ženy vůbec nevztahoval.
A ženy z afghánského Rádia Sahar i nikaragujské stanice Palabra de mujer (Hlasy žen), o kterých pojednávají oba dokumenty, se rozhodly za „svá“ lidská práva bojovat. Bojují za právo výběru životního partnera, za právo odmítnout soulož, za právo rozhodovat o budoucnosti, bojují proti otroctví v manželství.
Za vším hledej rozhlas A právě rádio jim pomáhá šířit hlas. Hlas, který by jinak zněl pouze za zavřenými zdmi jednotlivých obydlí nebo možná nezněl vůbec. V Nikaragui hurikán Mitch poškodil infrastrukturu a zkomplikoval už tak obtížnou komunikaci. V Afghánistánu umí číst a psát jen asi 13 % všech žen. V obou případech to znamená, že si nepřečtou noviny. Televize je nákladná a energeticky náročná. Rozhlas pomáhá překonávat bariéry. Rozhlasový přijímač na baterie je levný a vydrží hrát dlouho.
Jak nikaragujské, tak afghánské ženy pomocí rozhlasových vln sdělují to, co by pravděpodobně jiným způsobem nesdělily. Svědectví o domácím násilí nebo o podjatosti úřadů ovládaných muži vyřčená do éteru se stávají sdíleným problémem. Ženy, které jsou většinou uzavřeny v domácnosti, dostávají možnost podělit se o své starosti, hledat oporu, vzdělávat se, posílit sebevědomí. Díky rádiu přestávají být problémy žen a prohřešky mužů soukromou záležitostí, stávají se veřejnou věcí, která ve vinících vyvolává stud a snad způsobí změnu chování.
Obě rozhlasové stanice čeká, jako mnoho dalších, tvrdý boj. Zajištění financí na provoz a rozvoj je jen jednou z mnoha komplikací. Jako stín se nad oběma stanicemi vznáší nebezpečí útoku – na přístroje, vysílače, dokonce i na samotné pracovnice. Být silným ženským hlasem vyžaduje značnou dávku odvahy i ve střední Evropě, v nikaragujské džungli a afghánských horách by si ženy zasloužily medaili za chrabrost.
***
Diskusní večer Ženy, média a emancipace Festival připravil pro diváky řadu debatních večerů, které navazují na témata vybraných filmů. O postavení žen ve společnosti bude mít veřejnost možnost diskutovat po některých promítáních snímku Ženy v éteru. Praha, 12. března, 18.00, Francouzský institut
O autorovi| IGOR KLIMEŠ, Autor je spolupracovník společnosti Člověk v tísni
