Vrcholem léta se stane mistrovství světa ve španělském La Seu d’Urgell, kde si před sedmnácti roky na olympijských hrách dojel pro zlatou medaili kanoista Lukáš Pollert.
Dle zažité tradice a ustálených norem se nedaleko pyrenejských vrcholů česká reprezentace představí se třemi loděmi v každé kategorii.
Úvodní dva nominační závody ze čtyř, které určí, kdo objede seriál Světového poháru i mistrovství světa, se netradičně uskuteční koncem dubna ve slovenských peřejích v Liptovském Mikuláši.
„Každoročně se nominační závody jezdí víceméně na stejných tratích, tak jsme chtěli zažitý zvyk trochu pozměnit,“ říká šéftrenér české reprezentace Jiří Pultera. „Liptovský Mikuláš je navíc relativně blízko a náklady na ubytování i cestu jsou přijatelné. Takže proč ne?“
Kromě Hilgertové by se na mezinárodní scéně měli blýsknout především deblkanoisté Volf se Štěpánkem, stříbrný debl z olympiády v Pekingu. Jejich největší domácí soupeři Jiras s Máderem v zimě dva měsíce odpočívali, protože zadák lodě Tomáš Máder podstoupil operaci kyčle.
Mezi nejzajímavější novinky ve vodním slalomu pak patří legalizování nové kategorie - C1 žen.
Pultera se na tento výmysl dívá sice trochu rezervovaně, nicméně moc dobře ví, že už za rok budou ženy v singlkánoích usilovat o medaile na mistrovství světa.
„Nemyslím si, že by třeba Štěpánce Hilgertové kánoe vyhovovala,“ soudí Pultera. „V kánoi budou mít výhodu především vytáhlejší dívky. Mimochodem, jedna z našich nejlepších kajakářek Marie Řihošková si už loni jízdu v kánoi zkoušela a šlo jí to náramně.“
Pultera počítá s tím, že na mistrovství světa v příštím roce, kde kategorie C1 žen zažije premiéru, Češi pošlou 2-3 lodě. „A proč ne, medaile jsou lákavé v každé kategorii,“ usmál se.
