Na šampionátu před nimi skončily jen suverénní Američanky a Kanaďanky. Pro český ženský hokej to je zatím největší úspěch, navíc je to nejlepší výsledek českého mládežnického výběru za poslední tři roky. Mužská reprezentace do 18 let dokonce loni ve Finsku spadla z elitní skupiny.
První medaile pro Česko „Připomínali nám to tam,“ usmíval se Tomáš Výtisk, trenér českých hráček. „Neřekl bych ale, že zachraňujeme český hokej, ale čest České republiky ano.“
Jenže ženský hokej je přeci jen jiný než ten mužský, už kvůli rozdílným fyzickým dispozicím. „Holky nesmí hrát do těla, zvlášť u mantinelů,“ říká Karel Manhart, manažer bronzových hokejistek a kouč ženského týmu Slavie.
I vybavení se v něčem liší. Dívky totiž nemají suspenzor. „Ten k ničemu nepotřebujeme,“ směje se obránkyně Barbora Pekárková.
Většina hráček z výběru osmnáctiletých začala s hokejem v útlém věku. Patnáctiletá Pekárková byla na bruslích poprvé v šesti letech, kapitánka týmu, sedmnáctiletá Tereza Šťastná, dokonce ve třech. Oběma se rychlá hra zalíbila, když sledovaly staršího bratra.
„Našla jsem starou výstroj, oblíkla si ji a rodičům jsem řekla, že to chci zkusit,“ popisuje Pekárková. „Táta si myslel, že to bude na týden, ale už hraji devět let,“ dodává hráčka Slavie.
Mládežnická družstva zatím dívky nemají. Takže mladé hokejistky vyrůstají v žákovských týmech. V extraligových klubech může dívka hrát do 6. třídy (asi 12-13 let), v ligových přibližně do 16 let.
„Hrála jsem v Milevsku do dorostu s klukama. Cesta to byla dobrá, ale někdy docela trnitá,“ přiznává Šťastná. „Znali jsme se od malička, takže mě brali.“
Kabinu mají s chlapci většinou společnou. „Ale převlíkala jsem se jen do sportovního, ne do spodního prádla,“ upozorňuje sedmnáctiletá hokejistka.
Khokeji se sice dostala přes bratra, ale podporu má hlavně u rodičů. „Táta je nadšený. Máma chtěla, abych hrála házenou, ale tátovi se ten sport nelíbil. Máma je teď za hokej taky ráda,“ vypráví Šťastná.
Do její kariéry se zapojila celá rodina. Na tréninky Slavie ji z Milevska třikrát týdně vozí rodiče, o víkendu pak jezdí na zápasy. Otec se stal asistentem trenéra...
Jako půvabná dívka se Šťastná klukům líbí, ale co když jim řekne, že hraje hokej? „Můj přítel je rád, že nejsem obyčejná holka, díky hokeji jsem přece jen trochu nevšední,“ usmívá se.
Jenže ne všichni se na ženský hokej dívají pozitivně. V Česku je patnáct ženských týmů, jedna liga. Přežívají hlavně ze sponzorských darů a dívat se chodí jen rodiče a kamarádi. „V Severní Americe lidi nerozlišují, jestli jde o ženský nebo mužský hokej. Chodí na oba,“ říká Výtisk. „U nás to takhle vnímané není, ale třeba se díky téhle medaili něco posune.“
Hokej je pro dívky hlavně zábava. „Živit se s tím nedá, ale zase hodně cestujeme. Podívala jsem se do Japonska, Francie nebo Ameriky,“ prozrazuje Šťastná. „Určitě chci hokej hrát ještě dlouho, tak do 30 let,“ dodává.
