Mezi oběma filmy je zásadní rozdíl. Oskar Roehler se pokusil, na příběhu představitele Žida Süsse v původním filmu – herce Ferdinanda Mariana –, přiblížit okolnosti vzniku tohoto snímku z roku 1940. Snímku, který se natáčel i v Praze. A jen na okraj, pražská premiéra tohoto veskrze antisemitského filmu vzbudila nadšení i mezi mnohými Čechy.
Hvězda z továrny na mýdlo
Je březen 1949. V Hamburku začíná soud s Veitem Harlanem. Žalobce dr. Kramer mimo jiné konstatuje, že film Žid Süss nese odpovědnost za nacistické perzekuce Židů. Harlan se brání: Má prý čisté svědomí. Údajně nemohl nic dělat – natáčel na výslovný rozkaz Josepha Goebbelse. S pýchou v hlase říká, že k přípravě filmu přistoupil s mimořádnou důkladností. Dokonce odjel do Polska, aby tu studoval zvyky ortodoxních Židů.
Je předvolán důležitý svědek. Svědkyně. Česká herečka Lída Baarová.
Soud však čeká marně...
„Bylo to krátce po mém útěku z Prahy,“ vysvětlovala mi o desítky let později Lída Baarová. „Obsílka přišla do Salcburku, kde jsem, abych měla vůbec na chleba, dělala barmanku. Ale těsně před tou zásilkou jsem odjela do Argentiny, abych tam získala občanství a dostala vízum do Itálie, kde jsem měla opět začít filmovat. Mimochodem, než jsem to vízum dostala, dělala jsem v továrně na mýdlo...“
A pak se Lída Baarová rozpovídala o okolnostech, které k natáčení nejznámějšího antisemitského filmu vedly.
Večeře u Goebbelse
„Měla jsem kamarádku Hildu Körber. Stála při mně i v době, kdy propukl ten můj nešťastný skandál s Goebbelsem a spousta lidí, a myslím, že i právem, se ke mně začala točit zády. Hilda byla nejenom skvělá herečka, natočila přes padesát filmů, ale psala také velmi dobrou poezii. Však také po válce vydala několik knih. A byla mi blízká také tím, že i když se narodila ve Vídni, prožila své dětství v Liberci.“
Lída Baarová pokračuje: „No a jejím bývalým mužem byl právě Veit Harlan. Byl hodně ctižádostivý, ale také mimořádně talentovaný a říkalo se o něm, že měl v mládí dost blízko ke komunistům. V době, kdy jsem ještě byla na výsluní a leckdo chtěl, abych u Goebbelse zařídila to nebo ono, svěřil se mi Harlan, že ho Goebbels nemá kvůli jeho minulosti rád. Trápil se tím. Natočil film Kreutzerova sonáta a velmi si přál, aby Goebbels přišel na premiéru. A tak jsme s Hildou vymyslely plán. Goebbels nás dvě totiž pozval na večeři. A udělaly jsme to tak, aby ke stolu přišel také Veit Harlan. Goebbels pak na projekci toho Harlanova filmu šel. Veit byl v sedmém nebi. Nezapomeňte, že Goebbels byl nejmocnějším mužem německého filmu. Záleželo jen na něm, kdo bude točit. Těžko se to dnes chápe... Nikdo nemohl tušit, co přijde později. Třeba také to, že Goebbels si Harlana opravdu oblíbí a nakonec mu přihraje ten film... no, toho Žida Süsse,“ dodala Lída Baarová.
Herec a režisér
V době, kdy Veit Harlan začal Žida Süsse točit, mu už bylo 41 let a patřil mezi nejschopnější režiséry v Německu. Za sebou měl bohatou uměleckou dráhu. Syn známého spisovatele a dramatika Waltera Harlana se coby herec objevil poprvé na jevišti v roce 1915. Působil hlavně na scénách v Berlíně. Tady také poznal svou první ženu, herečku a kabaretní zpěvačku Doru Gerson. V době, kdy bude Harlan prominentním režisérem nacistů, skončí Dora s celou svou rodinou v plynové komoře v Osvětimi.
V roce 1929 se Harlan ožení s Hildou Körber. To už se čím dál více věnuje filmové režii. S Hildou má Harlan postupně tři děti, včetně nejstaršího Thomase, pozdějšího spisovatele a režiséra, který po válce vejde – jaký paradox – do povědomí jako německý lovec nacistů. „Já si ho nejvíce pamatuji právě z doby, kdy mě už sledovalo gestapo,“ vyprávěla mi Lída Baarová. „Bylo to těsně předtím, než mě vyhostili z Německa. Tehdy jsem většinu času trávila u Hildy v její vile a malého Tomíka jsme posílali ven, aby zjistil, jestli před domem neparkuje nějaké podezřelé auto.“
Posléze Veit Harlan potká mladičkou švédskou herečku Kristinu Söderbaumovou. „I Kristina byla moje dobrá kamarádka,“ vzpomínala Lída Baarová, „po válce žila v Mnichově a často za mnou do Salcburku jezdívala.“
Naposledy se obě přítelkyně potkaly v roce 1995. Měl jsem to štěstí být u toho. Ovšem na téma filmu Žid Süss odmítla paní Söderbaumová jakkoliv hovořit.
Pražští komparzisté
V roce 1993 vydala dr. Helena Krejčová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v časopise Iluminace, obsáhlou studii o Veitu Harlanovi a filmu Žid Süss. Připomněla tu i málo známý fakt, že v některých pražských scénách filmu vystupují také židovští statisté. Dělo se to na přímý rozkaz Zentralstelle für jüdische Auswanderung (Úřadu pro řešení židovské otázky), který řídili příslušníci nacistické bezpečnostní služby SD.
Děj filmu se odehrává ve Württembersku ve třicátých letech 18. století. Židé ovládají celý kraj. Jsou, jak je líčí Harlanův film, vychytralí, stále intrikující a při cestě za dosažením moci se neštítí ani prznění nevinných křesťanských žen a dívek. Hlavní roli takto „postižené“ dívky – Dorothy – ztvárnila právě Kristina Söderbaumová. Ve filmu se utopí, a protože se utopí i v několika dalších snímcích, začne se jí posléze mezi filmovými diváky říkat „Říšský utopenec“.
Film si vyžádal náklady v hodnotě 1 600 000 říšských marek. Harlan natočil zhruba 50 000 metrů filmového materiálu, z něhož nastříhal více než 2800 metrů.
Když točil Veit Harlan v Praze, byl českými novináři považován za – z dnešního pohledu – celebritu první velikosti. Například v Kinorevui (čísle 47 z roku 1940) se o Harlanovi píše, jako o režiséru, který se stal „uměleckou osobností mimořádné tvůrčí síly“, a tvůrci, v němž „vyrostl německému filmu režisér opravdu světového formátu“.
Nadšení na premiéře
Česká premiéra filmu Žid Süss se uskutečnila 21. listopadu 1940, v kině Na Příkopě. Zúčastnili se jí nejvyšší představitelé Úřadu říšského protektora i protektorátní vlády. V rozhovoru pro televizní dokument mi dr. Helena Krejčová mimo jiné řekla: „Je známo, že obecenstvo bouřlivě tleskalo – hlavně během scény popravy Süsse a také při závěrečné scéně, při vypovězení Židů zWürttemberska.“
„Pravá tvář židovstva,“ psala Národní politika o několik dní později. A v článku Zhouba cizí rasy (Nedělní České slovo) se můžeme dočíst, že „film na konkrétním historickém příkladě ukazuje židovskou cestu za světovládou. Nejdříve jde o peníze, potom o moc, následuje ovládnutí celé společnosti.“
Pozadu samozřejmě nemohl zůstat ani list českých fašistů Vlajka. V článku Válka židovská se píše: „Když se zadrhla oprátka kolem hrdla zločinného Žida Süsse – Oppenheimera, prohlásil předseda stavovského shromáždění Sturm, že Židé mají opustit do tří dnů Württenbersko. Přitom pronesl památná a závažná slova: Kéž by naši potomci jednali stejně, aby se uchránili všech pohrom a neštěstí... Vbrzku zavládne šťastný mír a svět si opět spokojeně vydychne... Konec této války přinese kromě trvalého míru vyhlazení proradného židovského plemene ve jménu křesťanské morálky pro blaho árijského lidstva...“
Padesát tisíc Pražanů
V premiérovém kině Na Příkopě byl film promítán čtyři týdny, poté se projekcí ujalo kino Metro – třikrát denně, v neděli pětkrát. Svědčí to, jak píše Helena Krejčová, „o tom, že zájem veřejnosti byl mimořádný“.
Sedmnáctého prosince 1940, tedy necelý měsíc po premiéře, píše Večerní České slovo, že „film o zápasu s židovstvem“ zhlédlo již 50 000 Pražanů.
Za první tři měsíce promítání vynesl film čistých pět milionů marek.
Kinorevue začátkem roku 1941 píše, že film Žid Süss „strhl znovu všechny diváky jak vzrušující realizací své tendence, tak i svým gigantickým formátem... Ze všech filmů, Harlanem inscenovaných, odchází biografový návštěvník hluboce zaujat, uchvácen, většinou moc vzrušen...“
Zhruba rok po premiéře zmíněného filmu začaly první židovské transporty do Terezína. „Do konce života mě nepřestane mrzet, že jsem tenkrát Harlanovi pomohla,“ řekla mi Lída Baarová. „Ten film byl opravdu strašný.“
Vzápětí však s nevídanou sebekritičností připustila, že tehdy, v roce 1940, si onu hrůzu, která z filmu pramenila, neuvědomila.
Potlesk pro Harlana
Jak se zdá, Veit Harlan výčitkami příliš netrpěl. Na rozdíl od Lídy Baarové i hlavního představitele filmu FerdiŽid nanda Mariana, jehož angažmá ve filmu posléze velmi trápilo. V roce 1946 zemřel při autonehodě. Mnozí tvrdí, že šlo o sebevraždu.
Přestože státní návladní požadoval v hamburském procesu pro Veita Harlana dva roky vězení a vysokou pokutu, soud nakonec režiséra osvobodil. V rozsudku se sice konstatuje, že film Žid Süss je opravdu antisemitský, natočený v duchu nacistické propagandy, přičemž Harlan se na něm podílel nejenom režijně, ale částečně i scenáristicky, nicméně že tribunál neshledal příčinnou souvislost mezi natočením filmu a deportacemi, včetně genocidy Židů.
Dobové zprávy hovoří o tom, že po vynesení rozsudku skoro celý sál tleskal. Lidé volali: „Národ ti blahopřeje!“ Režiséra pak jeho obdivovatelé vynesli na ramenou.
A další Harlanovy osudy? Pokračoval v práci. V roce 1957 režíroval kontroverzní film Anders als du und ich (Jiní než ty a já), známý také pod titulem Třetí pohlaví. Jeho tématem byl paragraf 175, podle kterého byli ještě dlouho po válce posíláni němečtí homosexuálové do vězení. Homosexuálové v duchu první verze Harlanova filmu (později snímek předělal) žijí totiž poněkud zvláštní, nepřirozené životy.
Jistým paradoxem je, že členem početné Harlanovy rodiny se po válce stal slavný americký židovský režisér Stanley Kubrick (vzal si za ženu Harlanovu neteř Christiane Susanne).
Veit Harlan zemřel v roce 1964 během své dovolené na Capri.
Jeho Žid Süss tu však zůstává. Stejně jako příběh umělce, který svůj talent věnoval, ať už vědomě či nevědomě, továrně holocaustu. ?
O autorovi| Stanislav Motl, reportér, spisovatel a autor rozhlasového pořadu Stopy, fakta, tajemství na ČRo 2 stanislav.motl@email.cz