Do Krakova se ale nejezdí jen připomenout si pohnutý osud Židů do nedalekého bývalého nacistického koncentračního tábora v Osvětimi. Daleko blíže a také za veselejších okolností je možné se s jejich kulturou a odkazem setkat jen kilometr od centra Krakova, ve čtvrti jménem Kazimierz. Až do devatenáctého století to bylo samostatné město, v němž polský král ve středověku povolil vytvoření židovského ghetta. Dnes je Kazimierz spolu s krakovským Starým městem a bývalým sídlem polských králů na hradu Wawel zapsaný na seznamu památek Unesco a „židovský“ Kazimierz jednou z největších atrakcí Krakova a celého Polska. Po Spielbergově oscarovém filmu Schindlerův seznam, natočeném právě tady, je Kazimierz atrakcí celosvětovou.
Je to však takové židovské město bez Židů. Ze čtyřiceti tisíc Židů, kteří zde žili před válkou, zbyl po nacistické okupaci jen zlomek. A po válce volila velká část krakovských Židů vystěhování do tehdy vznikajícího Izraele. Dnes tu podle statistik žije jen asi 150 Židů. Přesto tu je mnoho židovských restaurací, židovská knihkupectví, funguje tu několik synagog a na kazimierzské radnici byla za peníze místní židovské komunity před více než deseti lety obnovena bronzová deska, jež znázorňuje příchod Židů do Polska. A už dvě desítky let se tu koná festival židovské kultury.
Někdy si ale místní židovská komunita musí „pomáhat“ Poláky. „Ne, jsem Polka, ale učím se jidiš,“ říká číšnice v jedné židovské restauraci v Kazimierzi. „Ne protože bych musela, ale zajímá mě to.“ Také obraz starého Žida počítajícího peníze, který visí v jedné zdejší směnárně, klame tělem. „Opravdu nevím, jestli tu byla směnárna už před válkou. Já jsem Polák a má rodina tu bydlí až od padesátých let,“ vysvětluje. „Ale před časem se tu stavoval jeden turista z Anglie a ukazoval mi fotografii, na níž v téhle ulici byla vidět směnárna. Možná to bylo tady. Ale v domě žádní Židé nežijí,“ dodává S Židy bylo lépe Pro mladé lidi z Krakova má ale Kazimierz i jiný rozměr. Je to taková obdoba dnešního pražského Žižkova nebo „barových čtvrtí“ na pomezí bývalého západního a východního Berlína. „Samozřejmě že vím, že to bylo židovské město. Ale dnes se tam chodí o víkendech pařit. Když chcete v sobotu s kamarády něco zapít, jde se do Kazimierze. Jen to v poslední době kazí turisté, kterých je tam čím dál víc,“ říká student Bartosz Bielecki, který si přivydělává v KFC.
Přestože antisemitismus v Polsku zcela nevymizel, je mnoho Poláků, kterým se po Židech, již v meziválečném Polsku tvořili desetinu obyvatelstva, tedy na 3 miliony, stýská. Jedním z nich je fotograf Rafal Betlejewski, který vytvořil speciální internetovou stránku s názvem „Stýská se mi po tobě, Žide“ a chce uspořádat výstavu s fotografiemi míst, kde Židé před válkou žili. „Když se řekne vyhlazení Židů, mělo by to být synonymem pro ztrátu,“ uvádí na svých internetových stránkách.
Jsou na nich i příspěvky stejně smýšlejících lidí z Krakova. A se sympatiemi k (téměř) zmizelým Židům se setkáte také na ulicích Krakova. Cítí to tak i prodavačka Agháta v jednom z klenotnictví: „Krakov se Židy byl jiné město. Barevnější a zajímavější. Myslím, že je dobře, že aspoň něco z této tradice tady stále žije.“
O autorovi| Luboš Palata, zvláštní zpravodaj LN v Polsku
