Tift Merritt neobjevuje Ameriku. Tift Merritt hraje „Ameriku“ od sklepa až na půdu. Těžko téhle čerstvé šestatřicátnici vyčítat neoriginalitu, když složky americké hudební tradice, ať už jde o country, folk, blues, soul nebo rock'n'roll, spojuje dohromady tak nakažlivě.
Málokde se jí to daří natolik dobře jako ve skladbě Shadow in the Way, posledním trackem její druhé desky Tambourine. Tradičnější přístup zvolit nemohla: záda jí tu kryjí dřevní producent George Drakoulias a spolupracovníci Toma Pettyho či Emmylou Harris. Rytmika nasadí solidní střední tempo, do něj vystřelují baterie dechů, boogie piáno si pohrává s frázováním, kytarovou linku ve sloce nahradí odsekávaný akord... Zní to jako dobrá barová kapela, která spolu už ale hraje možná trochu moc dlouho.
Rozdíl od desítek podobných písniček spočívá v hlasu jako sametová čepel a v rozkošnickém showmanství, s jakým si Tift Merritt pohrává s jeho polohami. A když už má jeden pocit, že slyšel všechno, omráčí ho ten song obrovským gospelovým brejkem. Poselství o pomíjivosti světa vezdejšího se zde skrze sluníčkovou náladu lákavě posouvá: i když se text ohání temnotou a zármutkem, muzika naznačuje, že dobře může být už na tomhle světě. Zimní splíny jsou jen stíny přes cestu a zase bude léto. Po takovém „zavíráku“ desky se dá říct jen amen.
