Protože zívají všichni obratlovci, mělo by mít nějaký fyziologický význam. Kupodivu ho neovlivňuje poměr kyslíku a oxidu uhličitého ve vzduchu, takže asi neslouží k okysličování mozku. Mohlo by ho ale chladit. Myslí si to aspoň trojice vědců vedená Andrewem C. Gallupem z Binghamtonské univerzity. Mozek je jako počítač - při práci se přehřívá a horko mu nesvědčí. Se zíváním souvisí ještě protahování a třepání hlavou u ptáků, což se obojí dává do souvislosti s ovládáním tělesné teploty.
Při zívnutí se zvyšuje průtok krve obličejem, který by tak mohl fungovat jako chladič auta. Pokud chladičová hypotéza platí, měli bychom zívat jen při rychlém oteplování okolního prostředí. Při stabilní vyšší teplotě okolí ve srovnání s tělem by mělo být zívání nevýhodné. Vdechování teplého vzduchu by mozek ještě víc ohřívalo. V hodně velké zimě bychom také zívat neměli, protože přílišné chlazení mozku rovněž škodí.
Andrew Gallup s kolegy testoval hypotézu na celkem dvaceti domácích andulkách (jedenácti samečcích a devíti samičkách). Umísťovali je do klecí se třemi typy teplotních podmínek. V kontrolních klecích byla pokojová teplota (22 °C). V klecích se vzrůstající teplotou se vzduch během dvaceti minut ohřál z 22 na 34 stupňů. V klecích s vysokou teplotou bylo celou dobu mezi 34 a 38 °C.
Andulky vědci zvolili, protože mají relativně velký mozek a v Austrálii, odkud pocházejí, teplota hodně kolísá. Navíc v předchozích studiích se u nich nepodařilo najít nakažlivé zívání, které by mohlo efekt zívání kvůli udržování tělesné teploty rušit. Podle chladičové teorie by při vzrůstající teplotě měli papoušci zívat víc. Při vyšší teplotě než teplota jejich těla a nízké teplotě by zívat neměli. Přesně to se také dělo.
Celkem výzkumníci zaznamenali 150 zívnutí. Z toho 84 v klecích s rostoucí teplotou, 41 v klecích s vysokou teplotou a jen 25 v pokojové teplotě. Výskyt zívání byl na teplotě statisticky průkazně závislý. Samečci zívali o něco víc než samičky. Další chování, které by možná mohlo sloužit k regulaci teploty, třepání hlavou, pozorovali vědci současně se zíváním. Zdá se, že je o něco účinnější než zívání a objevuje se častěji při vyšších teplotách.
Souvislost mezi zíváním a teplotou by podle amerických vědců bylo dobré otestovat i na lidech. Výsledky lékařských výzkumů naznačují, že existuje spojení mezi problémy s udržováním tělesné teploty a netypickým zíváním. Rovněž příznaky epilepsie, roztroušené sklerózy a migrény souvisejí s teplotou prostředí. Lidé s těmito nemocemi také nadměrně zívají. O vědecké vysvětlení zívání se pokusila řada týmů. Chladičová teorie je nadějná, aspoň dokud někdo nepřijde s nějakou lepší.
