Jeden z nejlepších slovenských hudebních exportů u nás koncertuje poměrně často, ale vždycky je to událost.
Čím víc stojí Živé kvety mimo současnost hudebně, tím zarputileji se vyjadřují k dnešku v textech. Používají svou tvorbu jako jakési muzikální noviny, jako hlásnou troubu svých nekompromisních názorů: protestovali proti zavření bratislavského divadla Stoka, vykřičeli do světa jméno studenta Daniela Tupého, ubodaného neonacisty, vyjadřují se ke každodenním malostem nejen slovenské politické a společenské scény. Zpěvačka a hlavní textařka Lucia Piussi, herečka právě Stoky, tyhle komentáře prokládá kouzelně poetickými osobními písněmi s verši jako „ľúbim ťa ako pirát má rád more“.
S kytaristou Peterem Bálikem Piussi balí své výpovědi o světě i o sobě do poprockového hávu, který působí na první poslech fádně, neboť takhle se hrálo před třiceti lety a bude hrát i v roce 2050. Jenže zdání klame: tu kapela oživí písničku foukací harmonikou, jinde akordeonem, umí zahrát stejně dobře punkovou vypalovačku s planoucí vášní The Clash i folkovou kotlíkárnu jako od Neila Younga. I když se na posledních deskách Živé kvety zklidňují, jejich koncerty zůstávají oslavami sounáležitosti a vzájemnosti. Na tom pražském bude k dispozici jejich sedmé album Zlaté časy, ke koupi se dále doporučují zejména „trojka“ Na mojej ulici a následující Sloboda.
Vojtěch Rynda
***
Živé kvety, 3. 12. 2009, klub Vagon, Praha CD Zlaté časy vydalo Slnko Records
