Příroda nesnáší omyly Asi by měl člověk, zvlášť když vystudoval biologii, při pohledu na titulky „Zkáza lidstva – syntetická Mycoplasma – konec světa – bakterie umělá – život ze zkumavky – apokalypsa – vědci vymysleli revoluci – co přijde?“ dostat nějakou alergickou reakci. Nějak se zatetelit, zasmát, nebo se naštvat, ohradit se či urazit – prostě se skrze své vzdělání k věci postavit emotivně. Musím však říct, že mě to nechalo celkem klidným.
Objevy z dílny Craiga Ventera jsou vždy sociálně-kulturně-emotivní a na kvalitu titulků jsem si zvykl, respektive byl jsem zvyknut. Možná má ale smysl napsat článek a uklidnit těch pár posledních stabilních duší, které přečkaly skoro celé předvolební období a teď by měly přijít o nervy, protože v Kalifornii někdo stvořil život.
Nestvořil. Situace je celkem jednoduchá. Na příkladu golema, který měl chránit pražské židovstvo před krvelačnými pogromy, lze vidět, že vznik života je vázán na tři podstatné ingredience. První z nich je návod, jak golema uplácat z hlíny a jak ho obsluhovat. Druhou je postava rabiho Löwa – neboť ne každému se to před ním podařilo. A třetí nezanedbatelnou ingrediencí je šém. Šém je velmi podstatný, protože uvádí golemovo tělo v život.
Celá věc je samozřejmě mnohem složitější. Laboratoř Craiga Ventera sice připravila umělé kousky DNA, ty však pospojovala a namnožila laboratorní kvasinka (tedy živý organismus).
Aby odlišili tuto umělou DNA od té originální, přírodní, vložili do ní sekvence, ve kterých zakódovali jména lidí podílejících se na projektu a jejich e-mailové adresy. Takto pospojované kousky daly nakonec dohromady všech milion písmenek genomu bakterie Mycoplasmy. Pak jednoduše tuto DNA vzali a vyměnili ji s tou původní – a nic se nestalo. Tak to zkusili znova – a zase nic.
A v tomto momentu je názorně vidět, jak kvalitní a tvrdohlavá je vědecká činnost Craiga Ventera. Kousek po kousku vraceli do bakterie různé poměry umělé a přírodní DNA, až po třech měsících vychytali všechny podmínky a přišli na to, že měli jedno písmenko z toho milionu špatně – příroda nesnáší omyly. Tím byl experiment hotov, byl otištěn článek a spuštěna společenská reakce. Jak tedy pokračuje paralela s golemem?
DNA není víc než návod, jak takového golema uplácat. Je to návod přesný a obsahuje všechny funkce a technické popisy golemova života. Problémem zůstává pouze to, že DNA toho sama moc nezmůže. Craig Venter sice DNA vymění za novou, rabi Löw je však přítomen tam, kam je DNA vložena – v prázdné buňce. Tato buňka si DNA hned přečte – okamžitě zavede v platnost všechny změny a život jde dál.
Ona ta buňka navíc není moc prázdná, obsahuje směs jakési životahmoty. Molekuly cukrů, RNA, tuků, solí či jiných příměsí jsou zde namíchány v jedinečném poměru. Právě RNA má neuvěřitelné vlastnosti a život, zdá se, vznikl právě díky ní. Je tudíž nasnadě, že budemeli chtít napodobit tento akt zrodu, budeme se muset od přírody poučit a jít podobnou, míněno RNA cestou.
Poslední ingrediencí je šém. Není přesně definovatelné, kde se nachází, ani jaké povahy a kvality dosahuje. Můj osobní – velmi spekulativní – pocit tedy je, že šém je návod na výrobu rabiho Löwa a že je zapsán v kódu tak složitém a komplexním, že nám nebude dopřáno ho nikdy vyrobit – ale dělat tyhle předpovědi znamená plácat vodu.
Pan Venter je úžasný vědec. Jeho metody jsou sice do jisté míry „monkey business“, ale jeho podpis v biologii a medicíně je nepřehlédnutelný. Od lidského genomu po uměle vytvořenou bakterii či vir, odhalení tisíce genů – nejen těch lidských, ale i z planktonu, který posbíral při jachtařských výletech do Sargasového moře. Jeho vědecký přístup představuje jakousi kombinaci chirurgické práce mariňáků, opentlených displeji i kalkulačkami všeho druhu, a totální války. Díky své pozici, úspěchům i přízni investorů nemusí usilovat o veřejné granty, a nemusí tak strávit půlku života vyplňováním kolonek a cizelováním formulací.
Nedokážu posoudit, jak rychle – a zda vůbec – metoda syntetického genomu přinese nějaké praktické výsledky. Až to přijde, určitě se to svět dozví. Zatím je ten projekt za čtyřicet milionů dolarů, na kterém pracovalo dvacet lidí po dvanáct let, hříčkou základního výzkumu. Co by tomu asi řekla česká rada vlády pro vědu a výzkum? Pravděpodobně by panu Venterovi škrtla granty a mně dala dvacet bodů za tento pěkný popularizační článek. Mycoplasma není AIDS Shrňme to tedy. Vytvořit úplně umělou bakterii by asi stálo obrovské úsilí a výsledek by byl trochu smutný – velice pravděpodobně by to byla tatáž bakterie v bleděmodrém. Možná s cenou útěchy za výhru nad FC Kreacionismus.
Popravdě řečeno by ale šlo o žabomyší bitvu s minimálním účinkem. Schopnost vědců popírat bludy je dostatečně zviditelněná komerčním úspěchem homeopatik. V newyorském planetárním centru je skoro stejný počet kartářek a bankéřů z Wall Street a mně se dnes ráno vysypala sůl. Nemyslím, že by jakýkoliv vědecký objev vzal lidem jejich touhu nechat se balamutit a věšet si bulíky na nos. Ledaže bychom těm lidem vyměnili jejich DNA za novou, trochu pragmatičtější.
Co se týče obav, zda se tento experiment může vymknout kontrole – tak spíše ne. Mycoplasma z povahy své biologie nepůsobí tak patologické stavy jako tuberkulóza, malárie, žloutenka či AIDS. Naopak větší ovladatelnost bakterie může přinést objevy v podobě nových antibiotik, ale jak je zmíněno výše, nechme se překvapit. A užijme si den.
***
Nemyslím, že by jakýkoliv vědecký objev vzal lidem jejich touhu nechat se balamutit a věšet si bulíky na nos. Leda že bychom těm lidem vyměnili jejich DNA za novou, trochu pragmatičtější.
O autorovi| LUKÁŠ ČERMÁK, Autor působí na Howard Hughes Medical Institute při New York University molekulární biolog
