Tuhle jsem klopýtala v dešti a větru za naším psem na procházku k Vltavě a uvažovala o pravdivosti rčení „v tom nečase by ani psa nevyhnal“. Nejvyšší stupeň špatného počasí by dnes mělo udávat spíš tvrzení „ani páníčka by z domu nedostal“. Psí počasí, říká se, a možná to znamená, že takové počasí se psům líbí (tomu našemu určitě). Pes se ovšem objevuje v řadě dalších pořekadel a frází, a to v roli pachatele i oběti, nepřítele i přítele. V mnoha jazycích existuje tvrzení, že pes je nejlepší přítel člověka, a zároveň v nich najdeme rčení typu „psí život, mít se pod psa“: vita da cani, dog’s life, vie de chien, vida de perros, která označují těžký, mizerný, nešťastný úděl, a prohlášení, že někdo je „pes“, vůbec neznamená, že je náš nejlepší přítel, ale právě naopak. Italové o někom můžou říct un povero cane = chudák, ale i un grosso cane = velký zvíře.
V mnoha jazycích najdeme ekvivalent českého přísloví „pes, který štěká, nekouše“, které by nikdy nemělo být chápáno doslovně, protože, jak správně vědí Španělé, pouze muerto el perro, se acabó la rabia, čili jen mrtvý pes nekouše. U nás se zase pátrá, kde je takový pes zakopán.
Psí přídomek přece jen převažuje v negativních významech. Filmoví diváci si určitě vzpomenou na film Amores perros, který natočil Alejandro Gonzáles I árritu a u nás se jeho název překládal - jako Láska je kurva. Mohla by to být i čubka, aby se zůstalo u těch psů, ale taky by to mohly být zkurvené lásky. Buď jak buď, žádná idyla. Italové taky říkají, že je něco pro psa i tehdy, když u nás je to jedině pro kočku.
Pes je dále v mnoha jazycích symbolem osamělosti: člověk žil sám jako pes, chcípl opuštěnej jako pes, přitom pes je obvykle zvíře družné, smečkové. Naše rčení „nepřišla ani noha“ Ital vyjádří slovy „nenašel tam ani psa“, a když přece jen někdo přijde, česky obvykle „dva lidi“, v italštině jsou to „čtyři kočky“.
Pes je navíc dávným symbolem bezvěrectví nebo také hanlivé označení osoby vyznávající jiné náboženství, především mezi křesťany, židy a muslimy: „nevěřící pes“, „pohanský pes“ atd. Italové mají zálibu i v blasfemickém spojení psa a Boha: Dio cane, které se významem v mnohém blíží názvu výše zmíněného mexického filmu. Ale i v tomhle ohledu je patrný jistý pokrok. U nás ve zverimexu prodávají adventní kalendář pro psy, podobný tomu pro děti, s otvíracími okénky skrývajícími čokoládičku na každý den.
Nemusím vypsat všechna možná úsloví, kde figuruje pes, aby bylo jasné, že jeho místo v lidské společnosti (přinejmenším v Evropě a Americe) se výrazně změnilo. Člověk je možná člověku vlkem, ale psu se stal dobrým přítelem. Pes se podle mého dokonale naučil umění, pro které mají Italové výraz arrangiarsi. Najdeme ho i v jiných jazycích, např. francouzské arranger či anglické arrange, ale nikde nemá tak specificky „domorodý“ význam jako v italštině. Není snadné přeložit arrangiarsi do češtiny, to slovo je syntézou několika významů: schopnosti přizpůsobit se jakýmkoli podmínkám, a to nikoli pasivně, naopak vynalézavě a s vtipem. Především na italském Jihu je umění arrangiarsi vlastně charakteristika životního stylu. Můžeme to překládat jako „umět se zařídit“ nebo „si to zařídit“, ale není to ono. Asi je to tím, že tenhle talent se u nás nevidí tak často. Ale psi ho mají a není vůbec pravda, že starého psa novým kouskům nenaučíš! Pes je celý život učenlivý a přizpůsobivý, ze dna a periferie společnosti si pomalu klestí cestu na vrchol. Pochopil, že darwinovský boj o přežití je přežitek. Lepší je dělat psí kusy.
***
Nemusím vypsat všechna úsloví, kde figuruje pes, aby bylo jasné, že jeho místo v lidské společnosti se výrazně změnilo
O autorovi| Alice Flemrová, překladatelka
