Dnes už mlčenlivý indián neobstojí jako ideál stručné mužnosti. Máš-li co říct, nebo si to aspoň myslíš, musíš se opakovat v novinách, na billboardech, v televizi, doma. Dobovým symbolem lidského činu tedy není pregnantní úder sochařova dláta, nýbrž neurotická střelba z automatické zbraně na všechny strany. Zcela očividně si tak počínají šílení střelci, čas od času propukající na ulicích a ve školách: nestačí jim mstít se vybrané a nejvíce nenáviděné osobě. Oni musí svou vskutku infekční nenávist potvrdit nesmyslným mnohonásobením smrti.
Neboť naším centrálním vzorem a životním symbolem je seriálový princip opakování. Nenapíšeš knihu, leč tlustospis. Nestvoříš filmový příběh, ale rovnou filmový cyklus. Nebudeš mít pět šest dobrých přátel, pořídíš si prostřednictvím počítače desítky údajně přátelských fantomů, kteří jsou ve skutečnost stejně sebestřední jako ty sám. Zamiluješ se do této ženy nebo do tohoto konkrétního muže? Duch doby však na tobě vyžaduje, aby ses prezentoval jako vždy k souloži pohotový hypersexuál, případně nymfomanka. Ze zkumavky bychom si mohli už brzy vyrábět i sériové potomky, reprodukovatelné ve velkých číslech.
Životní zisky, selhání i zásady je třeba razit v řetězcích a tím údajně „svobodně překračovat všechny meze“. Mírou člověka dneška je efekt sněhové koule, který nám teprve dává pocit, že se dostatečně jasně vyjadřujeme a razantně ovlivňujeme okolí. A také pouze účastí na masových akcích dáváme výraz přesvědčení, že jsme jaksi „při tom“. Tančíš? Co je komu po tom? Musí se vás zmítat stovky, ještě lépe tisíce a pokud možno na všeobecně známou melodii a podle obecně ctěného předtanečníka. Pak se teprve můžeš cítit opravdovým tanečníkem. Myslíš si radikálně po svém? Bloude, jen vyrazíš-li s davem, ozbrojen zápalným koktejlem, budeš brán vážně. Věřit v jednoho Boha na nebesích nám pak připadá nelogické. Je nevěrohodně ojedinělý. Důvěřovat sériím mediálních božstev je naopak šik.
Ano, jsme lidé průmyslové epochy. Žijeme ze schopnosti využívat, reprodukovat a spotřebovávat realitu ve velkém. Jedinečné ctíme, jen jde-li o pozůstatek předprůmyslové minulosti. Dnešní lidství se děje v plurále.
Je tedy asi jen otázkou času, kdy se množení promítne i do našich politických institucí. Kroky tím směrem lze už pozorovat. Například v Česku už několik let žijeme uprostřed permanentní předvolební kampaně. Ale což takhle zvolit si dva tři parlamenty najednou, též Senáty s obdobnými pravomocemi. Nevyhoví ti jeden soud? Klidně se obrátíš na druhý, včetně tří čtyř Ústavních soudů. A sériová produkce hlav státu? Nepovažuješ prezidenta X za svého reprezentanta? Funkci bude zastávat ještě také Ypsilon a Zeta, s nimiž se snad snadněji ztotožníš. Na Hradě a v podhradí ovšem nebude ani tak těsno jako dusno.
***
Dobovým symbolem lidského činu není pregnantní úder sochařova dláta, nýbrž neurotická střelba z automatické zbraně na všechny strany
O autorovi| PAVEL ŠVANDA spisovatel
