Natáliina matka Marsha to říká jinými slovy, ale vlastně se stejným obsahem: „Je to citlivý, hluboký, ale nejvíc dominantní člověk, jakého znám. Proto dělá to, co dělá. Někdo, kdo by byl o něco méně dominantní, by odtud nedokázal vyhnat Rusy tak jako on.“
A Natálie, která na sebe od mladých let poutá pozornost svými nonkonformními uměleckými pokusy, dnes s laskavostí dospělé dcery dodává: „Jednou bych chtěla napsat knihu nebo natočit film o tátovi a naší rodině, ale asi se k tomu neodhodlám. Myslím, že to ani nejde.“
A mrknutím dá jen letmo najevo, že to by tedy asi všechny bulváry koukaly… Ani tady, ani tam Dvě výrazné osobnosti, individuality z opačných koutů světa, se kdysi potkaly v Německu, okouzlily jedna druhou, a tak se stalo, že tanečnice původem ze Severní Karolíny se za avantgardním muzikantem, který nevycházel z potíží s režimem, odhodlala přestěhovat do socialistického Československa. V roce 1981! To si všichni, její američtí rodiče především, museli ťukat na čelo.
I když Marsha si na československé poměry těžce zvykala a dlouho předpokládala, že její pobyt v této zemi je dočasný, nakonec Michaelovi porodila tři děti, spolu s ním postavila dům a zůstala v Praze třicet let. Výstižně svoje zážitky, a hlavně pocity Američanky v Čechách popsala v knize Ani tady, ani tam. Letitou manželskou krizi podle Marshy Kocábovi neřešili hlavně kvůli dětem (ale jistě i vzhledem k nemalému majetku, jenž jim během manželství znatelně narostl).
Nyní, v pětapadesáti, v souvislosti s veřejně komentovaným vztahem exministra Kocába s jeho mluvčí Lejlou Abbasovou, se konečně rozhodli pro radikálnější řez. Rozdělili majetek a Marsha prozatím odjela do rodné Ameriky se dvěma mladšími dětmi: čtyřiadvacetiletá Jessica ve Spojených státech studuje na univerzitě a třináctiletý Michael na střední škole. I když jednou nohou byla vlastně pořád na odchodu, jak teď potvrzuje, zdaleka už není jen Američankou a vlastně ani neví, jestli se do Ameriky chce vrátit natrvalo.
Se vztahem ke své americké „půlce osobnosti“ je na tom nejstarší z Kocábových dětí – Natálie – podobně. I když do Ameriky pravidelně jezdí a jazyková bariéra jí rozhodně nehrozí, ukotvení má zjevně v Česku.
S dnes už sedmiletým synem Vincentem dostudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU a v tomto týdnu nastoupila do svého prvního zaměstnání v nakladatelství XYZ . Od první desky Fly Apple Pie, s níž jí ještě rodiče autorsky i produkčně pomáhali, a prvních zveřejněných textů (v sedmnácti debutovala sbírkou veršů Slyšíš mě?), v nichž se snažila s neobvyklou, až šokující razancí vyrovnávat s pocity dítěte dvou světů, uplynulo víc než desetiletí. Zpívá s kapelou (například 22. února se na koncertě v pražské Akropoli vystřídá se skupinou 100 °C ), vydala svou třetí sbírku básní The Dark Side of Prague, třetí album Walking on the A-bomb a pokřtila dětskou knihu, na níž se podílela povídkou Na rohu světa. Nezastírá, že v životě zažila leccos špatného, ví, že rodičovský vklad byl na jedné straně úžasný a na druhé jí život silně komplikuje, cítí s otcovou skepsí z vývoje politiky a o lidi kolem něj se stále živě zajímá, chápe ale i matčino zklamání.
Pro tvůrčího člověka spousta podnětů – možná na knížku nebo na film?
