„S bráchou jsme vyrůstali u babičky a dědečka v Orlických horách, kde to v zimě bez lyží a v létě bez kola nejde, a záběr jsme od té doby hodně rozšířili. Pohyb je totiž zelený strom života,“ usmívá se.
Desetkrát šel do Prčic Jeho první závodnické kroky byly poněkud netradiční. „Táta nás jako bývalý atlet přivedl na škvárový ovál Bohemky v Riegrových sadech a nějakým nedopatřením jsme se ocitli u sportovních chodců. To bylo něco šílenýho, nesmíte utíkat, ujdete závod a na konci vás ještě vyloučí, takže jsme brzy přešli k běžcům.
Já v Bohemce, brácha šel do Slavie.
Střední a dlouhé tratě, to bylo moje,“ vyznává se.
Dlouhým tratím prý holduje dodnes.
„Kromě toho, že jsem asi desetkrát šel do Prčic, mám přibližně tolik startů taky na Velké kunratické. Škrabat se na Hrádek, to má svůj půvab, určitě se tam ještě někdy objevím,“ přemítá a zmínka, že Kunratice se běží již tuto neděli, jej překvapí.
„Fakt? Tak to rozhodně jdu! Mám totiž volnou neděli,“ těší se.Pokud jde o fotbal, patří jeho sympatie týmu Bohemians 1905.
„Můžu fandit někomu jinému, když jsem za Bohemku běhal a ještě mám doma bílé tričko s klokanem? V Praze to byl vždycky takový třetí vzadu, ale na éru trenéra Pospíchala, Tondy Panenky nebo Přemka Bičovského se nedá zapomenout. A když se k tomu přidá příběh o tom, jak Bohemku zachránili fanoušci... Zkrátka jí fandím, byť hlavně u televize,“ má jasno.
Na zápase byl pouze jednou. „Prohráli jsme 2:0, ale já ani jeden gól neviděl, zrovna jsem se koukal jinam,“ krčí rameny.
Sám hraje fotbal za tým Amfory. „No, hraju... Tak tři zápasy do roka, víc ne. Před sedmi lety mě přemluvil šéf týmu Petr Salava, mám několik společných startů s Panenkou. Jsem pravý bek, tak zvaný koncový hráč,“ překvapí.
Nenahrávat Čenskýmu!
Podniká snad jeden výlet před bránu soupeře za druhým? „Kdepak, koncový proto, že u mě každá naše akce končí. Proto před zápasem, který hraju, taktický pokyn zní - nenahrávat Čenskýmu!“ směje se.
Přesto se pochlubí, že si za sedmiletou kariéru v Amfoře připsal jeden střelecký zářez. „Ale byl to životní gól, a hlavou. Ovšem do vlastní brány. Chytal Martin Michal, partner Heleny Vondráčkové, a nedal jsem mu nejmenší šanci!“
