Úterý 15. října 2024, svátek má Tereza
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Životní sen mám pořád před sebou

Česko

POD MIKROSKOPEM Vloni se I So-jon stala první jihokorejskou astronautkou, i když původně měl do vesmíru letět někdo jiný

O svém letu na oběžnou dráhu se dozvěděla na poslední chvíli, když nominovaného kolegu odvolali pro porušení disciplíny. Při návratu ji čekalo hodně tvrdé přistání do kazašské stepi. Přesto I So-jon ničeho nelituje a doufá, že se do vesmíru znovu podívá. Minulý týden navštívila Prahu u příležitosti Kongresu účastníků kosmických letů.

* LN Jak vůbec dívku jako vy napadlo stát se astronautkou?

Na základní škole jsem měla ráda sci-fifilmy a komiksy, které se odehrávaly na velkých kosmických lodích. Vždycky tam je jedna žena – krásná a chytrá vědkyně, většinou blondýna, všichni chlapi kolem ji milují, a když se objeví problém, ona ho vyřeší. Tak jsem si říkala, že bych chtěla být jako ona. Takové sny má v dětství asi každý, a pak na ně zapomene. U mě to bylo stejné. Později jsem se chtěla stát pianistkou, návrhářkou, operní pěvkyní... to jsem vlastně brala dost vážně a chtěla jsem jít na konzervatoř. Ale máma mi řekla, že když začnu zpívat profesionálně, nebude mě to už tolik bavit. Tak jsem ji poslechla, nechala si zpěv jako koníčka a šla studovat strojírenství. Na něj jsem navázala doktorským studiem biomechaniky. A v té době jsem si v novinách přečetla, že korejská vláda hledá člověka, který poletí k Mezinárodní kosmické stanici a provede tam nějaké vědecké experimenty...

* LN Váhala jste, nebo jste se hned rozhodla, že se přihlásíte?

Okamžitě se mi vybavily moje dětské sny, tak jsem si řekla, že to zkusím. Zároveň jsem byla přesvědčená, že nemám šanci, protože se přihlásí tisíce lidí a vyberou jen jednoho. Nakonec se ozvalo asi 36 tisíc zájemců. Postupovala jsem různými testy a pohovory, počet kandidátů se pořád zmenšoval jako v nějaké reality show. Dala jsem si za cíl dostat se mezi posledních 300, a dokázala jsem to! Potom nás ale zůstalo jen 30, pak deset, osm, šest... a nakonec dva. Bylo to úžasné.

* LN S kolegou Ko Sanem jste absolvovali výcvik v Rusku, ale vaše vláda rozhodla, že v Sojuzu poletí on. Věřila jste tehdy, že se do vesmíru taky někdy podíváte?

Bylo mi jasné, že vláda hned tak nezaplatí další let. Takže jsem si říkala, že už se do vesmíru asi nepodívám. Nejdřív jsem byla trochu zklamaná, to by byl asi každý. Ale pak jsem si uvědomila, že i když nikam nepoletím, nemám čeho litovat. Dostala jsem se mezi poslední dva z tolika tisíc a výcvik v Rusku byl úžasná zkušenost. Je to stejné, jako když máte půl sklenice mléka – můžete litovat, že není plná, nebo mít radost, že se máte čeho napít. Kromě toho má i záložní posádka během mise důležitou úlohu, pomáhá tomu, kdo letí. Tak jsem se rozhodla, že budu nejlepší záloha na světě!

* LN Nakonec to ale dopadlo jinak – Ko San měl průšvih a Rusové rozhodli, že místo něj poletíte vy. Co vlastně provedl?

Já sama přesně nevím, o co šlo. Když jsem se ptala Rusů, řekli mi, že to není moje věc... Ale od jiných lidí jsem se doslechla, že nešlo o nic závažného. Týkalo se to nějakých dokumentů, ke kterým neměl mít přístup. Hvězdné městečko, kde jsme se připravovali, je vojenská základna, a všechny dokumenty, které souvisejí s ruským kosmickým programem, jsou považovány za důvěrné – i když v nich ve skutečnosti nemusí být nic moc důležitého nebo tajného. Vůči Rusům nejsou pravidla tak přísná, ale cizinci k takovým věcem nemají mít přístup. To si Ko San nejspíš neuvědomil a porušil pravidla.

* LN Byla jste ráda, nebo jste ho litovala?

Bylo mi ho hrozně líto. Já jsem sice nic neprovedla, nebyla to moje chyba, ale bylo mi z toho smutno. Navíc mi začalo hodně chaotické období – během jednoho měsíce jsem musela stihnout hromadu věcí, měla jsem jen týden na to, abych se připravila na cestu na Bajkonur. Celé to bylo hrozně ve spěchu, bylo to bláznivé a vůbec jsem si to neužívala. Samozřejmě se mi naskytla velká příležitost, ale zároveň to bylo i břemeno. Hodně lidí v Koreji se o let začalo zajímat až v tuhle chvíli, kvůli tomu skandálu se o tom v novinách psalo víc než předtím a cítila jsem se dost pod tlakem.

* LN Čím přesně jste se na kosmické stanici zabývala? Mohla jste ovlivnit výběr experimentů?

To ne, všech 18 pokusů připravili specialisté z různých laboratoří a výzkumných ústavů, týkaly se třeba biologie, fyziky, elektroniky nebo astronomie. Nenavrhují se pro konkrétního člověka, my jsme jen takoví roboti, kteří postupují podle instrukcí. Odborníci nás předem proškolili, naučili nás, jak máme postupovat, a dali nám teoretické základy, abychom věděli, co se bude dít a jak se zachovat, pokud by nastal nějaký problém. Takže jsem třeba pěstovala rostliny, kultivovala buňky, zkoumala vliv beztížného stavu na octomilky, měřila činnost svého srdce nebo ochutnávala speciálně vyvinuté kimči, což je korejské tradiční jídlo.

* LN Co vás bavilo nejvíc?

Určitě vzdělávací pokusy pro děti. Jsou jednoduché, ale názorné – do kamery třeba ukazujeme, jak se chová voda ve stavu beztíže a vysvětlujeme u toho Newtonův zákon. Na jednu stranu je to těžší než ostatní pokusy, protože u nich se nemusíme předvádět, jen si odvedeme svoji práci. Ale vzdělávací pokusy se vysílají dětem ve školách, takže jsme zároveň herci. Je to náročnější, ale zajímavé a hlavně důležité, může to děti motivovat k zájmu o vědu a vesmír.

* LN Váš návrat na Zemi nebyl právě idylický – kosmická loď se dostala na balistickou dráhu a klesala rychleji než jindy... nerozbily se při dopadu vaše experimenty?

Vůbec ne. Náraz na zem nebyl zase tak velký. Měli jsme padák a brzdicí motory a všechno normálně fungovalo, i když jsme přistáli jinam, než jsme měli. Zažili jsme větší přetížení, ale dopad nebyl nijak dramatický. Takže se při něm nic nerozbilo ani my jsme se nepolámali. Jenom mě bolela záda, ale jinak to byl zajímavý zážitek.

* LN Ani trochu jste se během přistání nebála?

Byla jsem trochu nervózní, protože loď se docela rozžhavila, ale vyděšená jsem nebyla. Důvěřovala jsem ruské technice.

* LN Přece jen je to dost stará technika...

Ale velice trvanlivá. Nůžky byly vynalezeny taky dávno a pořád fungují. Papír se s nimi bude stříhat i za tisíc let. Možná bych v Sojuzu mohla umřít, ale zrovna tak můžete jet taxíkem z hotelu a mít nehodu... Takhle se uvažovat nedá.

* LN Takže vás zážitek z tvrdého přistání neodradí od případných dalších letů?

Ani náhodou! Teď si to tedy nemůžu dovolit, nejsem tak bohatá. Ale kdykoliv mě vláda požádá, abych znovu letěla, udělám to moc ráda. I když si nemůžu být jistá, že se v pořádku vrátím zpátky, stejně poletím.

* LN Co vás teď jinak čeká? Ve třiceti letech jste se ocitla na vrcholu kariéry...

Já to nevnímám jako vrchol, ten mám teprve před sebou. Jsem sice slavná, lidé se o mě zajímají, ale neřekla bych, že se mi splnil životní sen. Ten mám teprve před sebou. Chci podporovat vědce po celém světě. Je tolik výzkumníků, kteří by chtěli dělat něco užitečného pro lidstvo, ale často k tomu mají špatné podmínky. Když to půjde, chci jim pomáhat – jako kolegyně i jako známá osoba, třeba v diplomacii. Teď působím jako hostující profesorka na své škole, takže pomáhám svým studentům. Kromě toho jezdím po školách a snažím se inspirovat mladé lidi. Věřím, že když se všichni vědci spojí, můžeme společnými silami udělat něco pro lidstvo a pro naši planetu. To je můj cíl.

* LN Co byste řekla ke korejskému kosmickému programu? Na jaře jste dokončili svůj vlastní kosmodrom a nedávno z něj vyslali první raketu...

Ano, před měsícem jsme se pokusili vypustit vlastními silami družici. Byl to jen částečný úspěch, protože se nepodařilo umístit ji na správnou dráhu a přišli jsme o ni. Ale přesto se Korejci snaží ze všech sil pracovat na vlastních technologiích a zajistit si tak lepší budoucnost, pokud jde o výzkum vesmíru. Zatím jsme udělali jen první krok. Nemůžu k tomu říct nic bližšího, protože nejsem politik, ale doufám, že Korea najde ve vesmírném výzkumu svoji vlastní identitu a vyvine svoje kosmické technologie nezávisle na Rusku nebo Americe.

* LN Odrazil se start rakety na vašem vztahu se Severní Koreou? Rakety mohou být chápány jako zbraně...

To je velice citlivá věc. Naše vztahy jsou politicky hodně složité a nerada bych se k nim vyjadřovala. Ale osobně věřím, že v budoucnu můžeme spolupracovat. Severní Korea má svoje přednosti, takže společně toho můžeme víc dosáhnout. Doufám, že jednoho dne budu přednášet i na univerzitách v Severní Koreji, besedovat v jejich školách a inspirovat tamní děti.

***

lidovky.cz Celý rozhovor najdete na www.lidovky.cz/veda

Osobnost I So-jon (* 1978)

narodila se v Kwangdžu na jihozápadě Jižní Koreje

vystudovala strojírenství a biomechaniku na Korejském ústavu pro moderní vědu a technologie (KAIST) v Tedžonu

v roce 2006 vybrána jako jedna ze dvou kandidátů na cestu na Mezinárodní kosmickou stanici

o dva roky později se stala první jihokorejskou a druhou asijskou astronautkou a zároveň vůbec nejmladší ženou ve vesmíru

do kosmu se vydala 8. dubna 2008 na palubě lodi Sojuz TMA-12 spolu se Sergejem Volkovem a Olegem Kononěnkem

vrátila se 19. dubna v lodi Sojuz TMA-11 spolu s Jurijem Malenčenkem a Peggy Whitsonovou ve vesmíru celkem strávila 10 dní a 21 hodin

Jižní Korea za její let zaplatila Rusku přibližně 25 milionů dolarů

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!