Jde například o část půd na jižní Moravě, v kraji dlouhodobě sužovaném suchem. Žížaly jsou přitom pro vlhkost půdy klíčové. Jejich chodby slouží mimo jiné pro svod vody. „Průsak do půdy zvyšují dvakrát až třikrát. Žížaly v sobě také drží vláhu,“ říká v rozhovoru pro LN Václav Pižl z Ústavu půdní biologie Akademie věd ČR.
Je to trochu začarovaný kruh. Žížaly pomáhají proti vysychání půdy, zároveň jim ale sucho škodí. „Když teď rýpnete do půdy, nenajdete skoro žádnou. Buď jsou hluboko zalezlé, nebo je jich tam strašně málo. Zase se vzpamatují, ale kdyby se sucha měla opakovat, povede to k všeobecnému poklesu jejich populace,“ varuje biolog.
Kroužkovci přestávají být při suchu aktivní a jejich blahodárný vliv mizí. Na to, aby se jejich aktivita obnovila, nestačí jedna přeháňka, ideální je delší období dešťů. Česko přitom trpí srážkovým deficitem nepřetržitě od roku 2014. Letos navíc přišlo suché období brzy. Meteorologové zjistili, že takové počasí mělo do Česka dorazit až o 40 dní později. Extrémně teplý byl přitom už duben. Bouřky a přívalové deště, které přicházejí nyní, přitom se suchem příliš nehnou. Spadne příliš vody naráz, ale půda ji není schopná vsáknout, proto odteče a ze špatně obhospodařované zeminy může s sebou navíc odnést svrchní vrstvu.
Zabila je chemie
Biolog Pižl upozorňuje, že ještě horší než sucho je pro žížaly chemie. Právě ta měla vliv na úhyn těchto živočichů na jižní Moravě. „V minulosti tady byly půdy ovlivňované nadměrnými dávkami pesticidů, probíhala tam hluboká orba, těžká technika půdu utužila. Důsledky často vidíme teprve dnes.
Chybí tam nejenom žížaly, ale většina půdních živočichů,“ říká Pižl s tím, že půda se stala jen substrátem bez organické hmoty. Dnes už je na některých místech tak degradovaná, že se tam. populace žížal a dalších půdních živočichů neobnovily. Žížaly však začínají mizet i z měst, a to kvůli těžkým kovům, které se do půdy dostávají následkem dopravní zátěže.
