Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Životopis jedné patentky

Česko

V Museu Kampa se koná výstava Běly Kolářové, pod jejímaž rukama ožívají nejběžnější předměty denní potřeby

Koláže, asambláže, rentgenogramy či absolutní fotografie Běly Kolářové vystavuje Museum Kampa. Přidává se tak k trendu posledních let, kdy jsme svědky stále stoupajícího zájmu o její dílo, jak mimo jiné ukázaly její velké retrospektivy v pražské Národní galerii, v Art centru Egona Schieleho v Českém Krumlově či v Muzeu umění v Olomouci. V loňském roce reprezentovaly práce Běly Kolářové české umění také na Dokumentě v Kasselu.

Svou uměleckou dráhu začala Běla Kolářová (1923) v prvních poválečných letech jako fotografka, zajímalo ji dění na pražských periferiích, kam zacházela při dlouhých zdravotních procházkách, předepsaných jako rekonvalescence po prodělané tuberkulóze. Záhy ji však klasická fotografie přestala stačit a z ulic města se přesunula do temné komory, kde experimentovala s různými technikami, mimo jiné i se světelnou kresbou.

Jak sama říká, snažila se „spoutat světlo, omezit je jakýmkoliv tvarem“. Nejvhodnější se ukázala technika fotogramu, který vzniká bez použití fotoaparátu, pouze expozicí předmětů umístěných na světlocitlivém materiálu. Inspirovala se fotogramy tvůrců meziválečné avantgardy Mana Raye (tzv. rayogramy), Lászlóa Moholye-Nagye a dalších. V Museu Kampa tyto postupy zastupují série Kresby světlem (1962–1963) a Rentgenogramy kruhu (1962), kde autorka k práci se světlem přidala i pohyb a vytvořila tak jedinečné záznamy rotujícího světla. Exponováním drobných předmětů otištěných do vrstvy parafínu vznikaly umělé negativy, které Běla Kolářová nazývala absolutními fotografiemi. Lákala ji tu větší svoboda projevu než při práci s fotoaparátem, jehož možnostmi se cítila omezena.

Svorky, žiletky, sirky a zátky Později se stále častěji vyjadřovala trojrozměrnou technikou asambláže, kterou rozvíjí dodnes. Používá ty nejběžnější předměty každodenní potřeby, jako jsou svorky, patentky, žiletky, sirky, zátky, korálky atd. Podle autorky si lidé často všedních věcí všimnou, až když jim přestanou sloužit. Ji však právě jejich obyčejnost a pomíjivost fascinují. Využívá jejich jednoduchou, funkci podřízenou estetiku a skládá z nich precizní geometrické kompozice. Časté je pravidelné zaplnění plochy předměty na způsob vzorníků (Vzorník pro Kleopatru, 1964, Vzorník sirek, 1964). Abstraktní rastry někdy kombinuje s fotkou nebo textem, v posledních letech i s kresbou. Asambláže Běly Kolářové nejsou jen vizuálně působivou podívanou, mají i další rovinu. Dokážou být vtipné, intimní či vyprávět příběh, jak napovídají i některé názvy (Životopis jedné patentky, soubor z roku 1981).

Přes kompozici z líčidel, vlasů a bižuterie jako bychom nahlíželi do deníku neznámé ženy, jinde zas „čteme“ báseň napsanou střepy z rozbité lahve (Verlaine, 1989) nebo zkoumáme krajinu vytvořenou z vlasů a sponek (Snová krajina, 1980). Většina vystavených asambláží vznikla na počátku 80. let. Dostatek času a soustředění na práci umělkyni tehdy paradoxně přinesl nucený pobyt v Praze. Vyřizování úředních záležitostí se totiž protáhlo na celé tři roky, teprve pak jí Státní bezpečnost dovolila odjet zpět do Paříže za manželem Jiřím Kolářem.

V devadesátých letech pak oba žili střídavě v Praze a Paříži, do Prahy definitivně přesídlili až v roce 1999. Osobité dílo jejího muže, se kterým ji pojila i občasná tvůrčí spolupráce, ji podstatněji ovlivnilo a zastínilo jen zdánlivě. Běla Kolářová šla od počátku vlastní cestou. Její práce mají mnoho někdy i protikladných poloh, smysl pro řád střídá fascinace experimentem a hrou. Typická je pro ni určitá dávka ženské jemnosti a tajemství.

Ve svých dílech se Běla Kolářová dotkla mnoha uměleckých směrů, bývá nazývána průkopnicí českého konstruktivismu a minimalismu, velmi ceněny jsou její fotografické experimenty ze 60. let. S Jiřím Kolářem roku 1964 zakládala skupinu Křižovatka, jejíž členové se hlásili k technické civilizaci jako k novému světu a nové formě, založené na geometrické objektivitě. Přiblížila se postupům informelu, vizuální poezie či nového realismu.

To, že dílo Běly Kolářové má i dnes dostatek diváku a není jen předmětem bádání historiků umění, ukazuje i její loňská účast na prestižní přehlídce současného umění Dokumenta v německém Kasselu, kde mezi stovkou umělců z celého světa zastupovala spolu s Kateřinou Šedou a Jiřím Kovandou českou uměleckou scénu.

***

HODNOCENÍ LN ****

Asambláže a Fotografie – Běla Kolářová

Museum Kampa, Konírna, Malá galerie 16. července – 24. srpna 2008

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!