Dům, obývaný převážně sociálně slabými lidmi, je v dezolátním stavu. Všude se válí haldy odpadků, z toalet na chodbách se line silný zápach, okna jsou vytlučená, světla nesvítí. Tak vypadá činžák číslo 13 v ulici Víta Nejedlého v Praze 3, který v nejbližších dnech bude patřit Jozefu Juríkovi. Ten městské části za původně obecní objekt zaplatí 2,2 milionu korun. Privatizaci domu do jeho rukou schválilo koncem února zastupitelstvo.
Jozef Jurík byl jedním ze tří obyvatel domu, kteří měli řádně placené nájemné, a mohli tedy o účast v privatizaci žádat. Zájem o dům v privatizaci měli také Dušan Březina a Theodora Havlová, kteří na Žižkově žijí desítky let.
Jim oběma radnice na podzim 2005 sdělila záměr dům privatizovat a poslala výzvu, aby se vyjádřili, zda mají o objekt zájem. „Oba nezávisle na sobě na radnici oznámili, že se chtějí privatizace účastnit. Každému z nich bylo řečeno, že je jediným zájemcem a že ho radnice vyrozumí o dalším postupu,“ popsal kroky obou důchodců Franz Aschenbrenner, který je v jednání s radnicí zastupuje. Podle něj ale radnice Březinovi nikdy neodpověděla. „Pan Březina se ozval po zákonném termínu, nemohl se tedy privatizace účastnit,“ vysvětlil tiskový mluvčí Prahy 3 Petr Blažek. Jediným regulérním zájemcem zůstala téměř osmdesátiletá Theodora Havlová. Ve druhém kole privatizace se však objevil třetí zájemce – Jozef Jurík, který v témže domě získal od radnice byt, trvalé bydliště, a tím nárok účastnit se privatizace domu. Obyvatelé domu se však shodují na tom, že Jozefa Juríka v domě nikdy neviděli, a podepsali v tomto smyslu také čestné prohlášení, které letos v únoru poslali na radnici. „Ten člověk tady rozhodně nebydlí, neměl a nemá na sebe přihlášený elektroměr ani umístěnou schránku. Místnost, kde má bydlet, používají lidé jako sušárnu,“ tvrdí Dušan Březina. „Pan Jurík má řádně podepsanou nájemní smlouvu na prostor, který je kolaudovaný jako bytová jednotka. Městská policie nemůže stát 24 hodin před domem a kontrolovat, jestli tam pan Jurík skutečně bydlí,“ hájí postup úředníků mluvčí. Radnice proto oba zájemce vyzvala, aby spolu založili právnickou osobu a objekt privatizovali společně. Jurík nejprve Havlovou navštívil přímo v bytě a nabídl jí k podpisu prohlášení, že ruší svůj zájem o privatizaci domu. To odmítla. Poté se přímo na radnici uskutečnilo jednání.
„Paní Havlová v zastoupení pana Aschenbrennera vytrvale jednání bojkotovala,“ vysvětlil Blažek. Podle Aschenbrennera ale Jurík prostřednictvím svého právníka nabízel jen nevýhodnou smlouvu, v níž by Jurík a Havlová vlastnili každý 50 procent nemovitosti, jednat za společnost by však mohl výhradně Jozef Jurík. Na to Havlová nepřistoupila. Radnice se tedy rozhodla dům odprodat pouze Juríkovi samotnému jako fyzické osobě.
„Domníváme se, že pan Jurík je pouze něco jako bílý kůň. Trvalé bydliště tu měl jen na papíře a koupí ho také jen oficiálně. Máme za to, že ho využívá někdo z vysoce postavených představitelů Prahy 3, aby nemovitost za směšnou cenu získal sám,“ uvedl Aschenbrenner. Podle mluvčího Blažka je cena přesně stanovená znalcem a odpovídá stavu domu.
Jozef Jurík byl jedním ze tří obyvatel domu, kteří měli řádně placené nájemné, a mohli tedy o účast v privatizaci žádat. Zájem o dům v privatizaci měli také Dušan Březina a Theodora Havlová, kteří na Žižkově žijí desítky let.
Jim oběma radnice na podzim 2005 sdělila záměr dům privatizovat a poslala výzvu, aby se vyjádřili, zda mají o objekt zájem. „Oba nezávisle na sobě na radnici oznámili, že se chtějí privatizace účastnit. Každému z nich bylo řečeno, že je jediným zájemcem a že ho radnice vyrozumí o dalším postupu,“ popsal kroky obou důchodců Franz Aschenbrenner, který je v jednání s radnicí zastupuje. Podle něj ale radnice Březinovi nikdy neodpověděla. „Pan Březina se ozval po zákonném termínu, nemohl se tedy privatizace účastnit,“ vysvětlil tiskový mluvčí Prahy 3 Petr Blažek. Jediným regulérním zájemcem zůstala téměř osmdesátiletá Theodora Havlová. Ve druhém kole privatizace se však objevil třetí zájemce – Jozef Jurík, který v témže domě získal od radnice byt, trvalé bydliště, a tím nárok účastnit se privatizace domu. Obyvatelé domu se však shodují na tom, že Jozefa Juríka v domě nikdy neviděli, a podepsali v tomto smyslu také čestné prohlášení, které letos v únoru poslali na radnici. „Ten člověk tady rozhodně nebydlí, neměl a nemá na sebe přihlášený elektroměr ani umístěnou schránku. Místnost, kde má bydlet, používají lidé jako sušárnu,“ tvrdí Dušan Březina. „Pan Jurík má řádně podepsanou nájemní smlouvu na prostor, který je kolaudovaný jako bytová jednotka. Městská policie nemůže stát 24 hodin před domem a kontrolovat, jestli tam pan Jurík skutečně bydlí,“ hájí postup úředníků mluvčí. Radnice proto oba zájemce vyzvala, aby spolu založili právnickou osobu a objekt privatizovali společně. Jurík nejprve Havlovou navštívil přímo v bytě a nabídl jí k podpisu prohlášení, že ruší svůj zájem o privatizaci domu. To odmítla. Poté se přímo na radnici uskutečnilo jednání.
„Paní Havlová v zastoupení pana Aschenbrennera vytrvale jednání bojkotovala,“ vysvětlil Blažek. Podle Aschenbrennera ale Jurík prostřednictvím svého právníka nabízel jen nevýhodnou smlouvu, v níž by Jurík a Havlová vlastnili každý 50 procent nemovitosti, jednat za společnost by však mohl výhradně Jozef Jurík. Na to Havlová nepřistoupila. Radnice se tedy rozhodla dům odprodat pouze Juríkovi samotnému jako fyzické osobě.
„Domníváme se, že pan Jurík je pouze něco jako bílý kůň. Trvalé bydliště tu měl jen na papíře a koupí ho také jen oficiálně. Máme za to, že ho využívá někdo z vysoce postavených představitelů Prahy 3, aby nemovitost za směšnou cenu získal sám,“ uvedl Aschenbrenner. Podle mluvčího Blažka je cena přesně stanovená znalcem a odpovídá stavu domu.
