Přitom nápad dát skladbám z různých tvůrčích etap Ivy Bittové orchestrální aranžmá není v zásadě špatný. Uspávanka z alba Bílé inferno nebo Paraskeva z desky Ne nehledej, případně strhující Zapískej z repertoáru Čikori osvědčily v orchestrálním kabátě své hudební kvality. Nápadité aranžmá Beaty Hlavenkové a Petra Ostrouchova efektně využilo orchestrálních dechů a smyčců i jazzového comba, tvořeného bývalými spoluhráči Ivy Bittové z Čikori a mladými jazzmany. Jakkoli jde na obou pólech o flexibilní muzikanty, výsledek byl zákonitě méně spontánní a projev divoženky Bittové zkrotlý. A už vůbec jejímu hlasu nesvědčí svazující rámec operních árií. Tam, kde operní technika umožní rozvinout výraz v plné šíři, narazí přirozený zpěv na své hranice.
Snaha o sbližování žánrů může být občas přínosná, ale často bývá spíš kontraproduktivní.
