* LN Na vašich předchozích knihách některé recenzentky štvaly časté erotické eskapády, jiní je zase četli především kvůli nim. V nové knize najednou nejsou...
Nejsou, protože ani já žádné erotické eskapády nepodnikám, tak mě v té oblasti momentálně nic neponouká a netrápí. To ponoukání a trápení je jediný možný důvod, proč o něčem takovém psát. Že by ale někdo četl literární texty kvůli tomu, to mi připadá jako uměle dobarvená a ochucená chiméra, protože je bez debaty snazší koupit si příslušně zaměřené periodikum. Obrazy vládnou době, ne text.
* LN Teď to podle nového románu Let čarodějnice vypadá, že jste sex vyměnil za cyklistiku.
Ono se to nemusí vylučovat, ale je fakt, že jsem se poslední dobou věnoval spíš té cyklistice, protože sex je strašná nuda.
* LN A jízda na bicyklu nuda není?
Samozřejmě že je, zvlášť když vás podobných jezdí po krajině desetitisíce, ale nedá se zobecňovat. Znám cyklistu, kterému obrátila kolize s modelem vrtulníku někde v polích za Jirny život naruby, přišel o ucho a posléze si vzal matku hošíka, co ten krám řídil, přitom to byl typický starý mládenec, baťůžkář. Na kole je fajn, že někam směřujete.
* LN A navíc můžete přestat šlapat, kdy chcete.
To není úplně pravda, i člověk šlapající na kole má svou čest. Nemůžete v kopci zastavit a ten bicykl vést, jak by to vypadalo.
* LN Vydal jste v poměrně rychlém sledu čtyři knihy, a teď byla taková větší mezera. Proč?
Protože se mi nějak nechtělo psát další knihu. Kdybych se do ní byl pustil, tak by to bylo jen pokračování těch předešlých. To se tak říkává, stejně jako takové ty řeči, že musí být člověk pod tlakem a na lopatě, aby to za něco stálo. Pravda spíš bude, že zrovna mně jde psaní líp v sériích než rovnoměrně. Během psaní jedné knihy si vyrobím takové adrenalinové prostředí, které mě pak logicky dožene ke psaní další knihy, protože kamarádi už mají taky svých starostí dost, tak co mám dělat. Sednu a píšu dál.
* LN Pocítil jste v těch čtyřech letech, které uplynuly od poslední vydané knihy, že opadl i mediální zájem o vaši osobu?
Zlé můry, co obletují nakladatele, tvrdí, že to tak bývá, že se svěřenec musí neustále připomínat, čeřit hladinu. Jenže mně jsou ti připomínači něčím lehce protivní, potkáte někoho na chodníku a už ze třiceti metrů vidíte, že uvažuje, jak vás eventuálně nějak zlehka šikovně využít pro svou kampaň. Ale teď si to uvědomuju - třeba anketa Kniha roku Lidových novin mi letos už nepřišla... Aha! Takže máte pravdu. Je to tady, mediální zájem opadl.
* LN Hlavní hrdina Letu čarodějnice pracuje na pražském Andělu, což je velmi specifické místo. Bezdomovci, zlodějíčci, studenti, kteří chtějí příspěvek na děti postižené rakovinou, lidé, kteří hodiny zpívají o Ježíšovi...
Místo je to bezpochyby odporné, ale mně nešlo o to tuhle křižovatku nějak diagnostikovat. Šlo jen o to, že jsem tamtudy jednu dobu chodíval do práce, což na člověku zanechá určité stopy.
* LN Anděl je plný doutnající agrese, proto se zdá být téměř v logice tohoto místa, že váš hlavní hrdina tam jednoho dne jiného člověka bodne nožem. Přesto to možná vaše stálé čtenáře překvapí.
No právě, ono je lepší někoho na tom Andělu zabít, a tím si to místo zařadit. Já poměrně dost sleduju filmy na DVD, a když jsem si tuhle tu svou filmotéku procházel, tak jsem maně začal počítat, v kolika z nich se to obejde bez vraždy, bez smrti, bez těch povinných konfet. Byla jich necelá osmina. Tak bude asi vražda jedno ze zásadních témat, řekl jsem si, a zkusil jsem si, jaké to je, zatnout někomu tipec.
* LN Jaké to tedy je?
Známý, kterého podobná nehoda potkala při šťouchanici s jakýmsi černým šerifem, říkal, že na tom je nejhorší, že vám vůbec nedojde, že jste něco provedl. Sám před sebou jste dál nevinný, ale svět se k vám začne chovat jako k viníkovi. Klasika, ale pořád aktuální.
* LN A jak zajímavé pro vás bylo psát s Vladimírem Michálkem scénář podle vaší knihy O rodičích a dětech?
To bylo neobyčejně zajímavé, protože jsem si ani trochu nedokázal představit, že by se nám to podařilo dotáhnout a uskutečnit. On je to přece jenom dialog dvou starších chlapů...
* LN Kniha popisuje procházku otce se synem po Stromovce. Jak jste tedy vyřešili to, aby film nebyl pouhý rozhovor, aby měl obrazovou dynamiku?
To je pro mě právě záhada, Vladimír to nějak dokázal. Technicky jsme tomu samozřejmě pomohli jednoduchým fíglem - přibrali jsme do děje další osoby. Ale prakticky mám nakonec čistě soukromý pocit, že to nějak utáhli pan Josef Somr s Davidem Novotným.
* LN Natáčel se film skutečně ve Stromovce?
To ano, jenom těch hospodských zastávek tam není tolik jako v knize. Oni měli pravdu ti skeptikové, co říkali už po roce 90, že ta česká hospoda nebude až tak nosné prostředí, jak se tradovalo. Vynechala se také válečná historie z Chorvatska. Dětství jednoho ze dvou hlavních hrdinů v Klánovicích tam částečně je, ovšem natáčelo se to někde jinde. Přitom když Vladimír jel na obhlídky do Klánovic, tak se mu bezděky zalíbila skutečně vila, která patřívala naší rodině. Jsem rád, že se nakonec na tom místě nedohodli, protože já bych tam asi nedokázal po těch čtyřiceti letech vkročit. To by pro mě bylo větší trauma než měsíc bivakovat u Anděla.
***
Emil Hakl (1958)
Pražský autor pracoval jako aranžér, skladník, knihovník, strojník, zvukař, textař a redaktor. Knižně debutoval básnickou sbírkou Rozpojená slova (1991), další verše pak vyšly v knize Zkušební trylky z Marsu (2000). V roce 2001 byla publikována jeho první prozaická kniha Konec světa. Následovala Intimní schránka Sabriny Black (2002), O rodičích a dětech (2002) a O létajících objektech (2004). Podle knihy O rodičích a dětech, která získala Magnesii Literu za prózu, nyní natočil Vladimír Michálek film.
Anděl je místo bezpochyby odporné, ale mně nešlo o to tuhle křižovatku nějak diagnostikovat
