Po zhlédnutí obrazového půdorysu nečekám od samotného bytu ve čtvrtém patře, jehož součástí není ani balkon, nic velkolepého. Přesto byt své světlé stránky má. Patří mezi ně hlavně koupelna oddělená od záchodu. V koupelně je zabudována rohová vana, přesto nepůsobí místnost tísnivým dojmem. Místo klasické toaletní mísy tu najdete mísu závěsnou, jež ulehčí práci při uklízení. Ještě více ale oceňuji to, že je na záchodě i malé umyvadlo.
Byt má také dobře navrženou předsíň, do které se vejde poměrně velká vestavěná skříň. Na druhou stranu není jeho součástí komora. Pokoj, který má sloužit jako ložnice a jehož zem pokrývá béžový koberec, je sice poměrně dlouhý, ale úzký. Možnosti jeho zařízení jsou tak do určité míry omezené.
Jdu se podívat na výhled z oken a narážím na větší problém a tím jsou okna. Velké se nedá otvírat. Když se svého průvodce zeptám, jak ho mám zvenku umývat, nejprve pokrčí rameny a pak mi poradí nástavec. Není ale jisté, že bych ho protáhla menším oknem tak, abych druhé dobře umyla. Jdu se podívat na okna v druhé místnosti. „Jsou stejná,“ hlásí mi muž s tím, že dneska se to tak prostě staví. Má pravdu, taková okna najdete i u staveb jiných developerů, nemá ale pravdu v tom, že okno v obývacím pokoji je stejné. Ukážu mu, že když má panty, otvírat se dá. Překvapeně si ho prohlíží a děkuje mi za nové informace.
Poté sjedeme výtahem do prostor, kde je umístěno garážové stání i sklepy. K bytu patří dvě parkovací plošiny a sklep. „Pokud nemáte dvě auta, můžete jedno pronajímat za devět set korun měsíčně. Za takovou cenu zájemce najdete. Za tisícovku ale už ne,“ radí mi na závěr průvodce. A připomíná, že 10 % z ceny bytu vyžadují z vlastních zdrojů.
