Zahraniční politika není oblastí, kde by se daly čekat nějaké větší spory. Všechny tři strany se ohánějí jak spoluprací v rámci EU, tak úzkými vazbami na Spojené státy. Vybočuje snad jen odpor Věcí veřejných k členství Turecka v unii (zde je cítit vliv bývalého ministra zahraničí Josefa Zieleniece). Jelikož je ale přistoupení Ankary k EU záležitostí spíše vzdálené budoucnosti - pokud k tomu vůbec dojde -, nemělo by to být pro tuto vládu problémem.
Už během dosavadních jednání tří stran se expertní komise předběžně shodla na jedné konkrétní změně: zrušení postu ministra pro evropské záležitosti. Agendou EU by se zabýval státní tajemník v rámci ministerstva zahraničí, jako tomu bylo i v minulosti.
Problematičtější je to ovšem s otázkami týkajícími se armády. VV chtějí resortu obrany škrtnout 10 miliard, což ovšem zástupci ostatních stran i mnozí armádní experti označují za nerealistický plán. Předáci Věcí veřejných s oblibou opakují, že Česko nepotřebuje „vševojskovou“ armádu. „Nepotřebujeme tankisty ani dělostřelce,“ uvedla v ČT vyjednávačka strany Kristýna Kočí. Právě její děda - bývalý armádní důstojník Jiří Síla - je také poradcem VV pro armádní věci.
Spíše než osud tanků ale bude muset vláda brzy řešit, zda Česko má mít nadzvukové stíhací letectvo, neboť doběhne pronájem 14 gripenů. Jednou z možností je i budování společné vzdušné obrany s okolními zeměmi.
