Dokument, který nám byl předložen jako „zvláštní vydání” časopisu Přítomnost s fragmentem článku „Hitler je gentleman”, je neumělý podvrh. Vydává se za „zvláštní vydání” ze 28. 10. 1938, ale tištěn je na standardní gramáži kancelářského papíru. A to jen z jedné strany. Proč? Kdo by tiskl, prodával nebo kupoval časopis o jednom listu papíru? Ani tehdy ani dnes z ekonomických důvodů nenecháváme jednu stranu prázdnou.
  |
Kdokoli, kdo měl v ruce staré noviny, pozná, že tento výtisk není ani novinový papír, ani není starý. Na lomu papír vykazuje jinou barvu než na povrchu, je zcela evidentní, že byl zabarven záměrně, a ještě dodatečně v místech, kde byla část článku utržena. Nemám v tomto okamžiku vzorky autentického vydání Přítomnosti, abych mohl porovnat typ písma a kvalitu sazby, ale pozornější pohled na tento dokument jasně vykazuje písmo digitálně tištěné. Sazba z individuálních liter, která se totiž v r. 1938 používala, nikdy není tak přesná a její rozpaly (vzdálenost mezi písmeny) stejně tak jejich účaří jsou mnohem „organičtější”. Jednotlivé litery, které byly vyráběny z olovnaté slitiny a používány znovu a znovu, byly často drobně poškozeny. Měly každá svůj charakter, některá tiskla plněji, některá nedotiskovala. Toto na vzorku chybí.
Našla jsem Peroutkův článek, tvrdí starostka Kleslová. Národní knihovna: Je to podvrh |
Fotografie T. G. Masaryka, která je umístěna nad zmíněným článkem, není tištěna ze „štočku”. Její lesk a absence miniaturního prohloubení, která je patrná u rotačního tisku té doby, jasně ukazuje na digitální tisk. Potvrzením může být i pouhé přičichnutí k tomuto exempláři. Zatímco noviny kdesi založené po 77 let mají svůj nenapodobitelný pach, tento výtisk smrdí jenom laserovou tiskárnou a podvodem.
Autor se tiskem a uměleckým tiskem zabývá dlouhodobě, dědeček byl sazeč, sám absolvoval praxi v dílně umělecké litografie v Říční, pracoval mimo jiné i jako art director týdeníku Euro.
