Květa Pacovská je zvaná k výstavám po celém světě a už dávno patří ve výtvarném umění k uznávaným osobnostem. Tentokrát se s jejím dílem setkáváme v pražské Galerii Smečky, která se od svého založení věnuje hlavně experimentálnímu umění šedesátých let s určitými časovými přesahy.
Pacovská je svým významem srovnatelná s Bělou Kolářovou, která svou tvorbu také založila na neustálém zkoušení nových postupů. Zatímco Pacovskou sledují galerie a další přední výstavní instituce různých zemí od Francie či Německa až po Japonsko již desítky let, tak Běla Kolářová se začala na mezinárodním poli prosazovat až v posledních dvou desetiletích. Tehdy však její hvězda strmě stoupala, ačkoliv dílo bylo vlastně už takřka uzavřené. Pacovská ovšem pracuje důsledněji a systematičtěji. Její dílo se rovněž rozvíjí už od počátku šedesátých let, kdy se však nejdřív prosadila hlavně ilustracemi a autorskými knihami. Ty jsou pro ni charakteristické a tvoří vlastně samostatné objekty, v nichž jde o vztahy mezi tvary a barvami, o průhledy z jednoho prostoru do druhého. Působivé jsou i střídmé rané grafiky, které mají blízko k minimalismu. Ve volbě výrazových prostředků jsou značně úsporné, vystačí se soustavami rytmicky řazených linií.
Pozoruhodné jsou volně utvářené objekty, které úzce souvisejí s principy užitými v knihách. Když se autorka zabývá určitým tématem, tak mnohdy vytvoří celý soubor kreseb, obrazů, reliéfů či soch, aby si ověřila jeho možnosti. Nakonec většinou dochází ke krajně zjednodušeným tvarům, které však nemusí být přísně geometrické, někdy jsou naopak volně skládané. Její kompozice má vždy svůj řád, ale ten jí většinou dává jen základní rámec. Nabízí možnost svobodného vývoje a prorůstání forem a jejich soustav.
Výstava uspořádaná v Galerii Smečky přináší sice jen částečnou, ale přitom dostatečně širokou výpověď o jejím díle. Návštěvníci si mohou udělat představu o tom, do jakých sfér umělkyně proniká, co patří k jejím základním okruhům. Její tvorba sice přirozeně vychází z atmosféry šedesátých let, a dokonce navazuje i na předválečnou avantgardu, ale přitom je originální, svým výrazem současná a samozřejmě ovlivněná i pozdějším celkovým vývojem.
Promítá se do ní jasný celoživotní koncept, ať už sáhne k jakýmkoliv výrazovým prostředkům. I když měla a dosud má víc velkých příležitostí v zahraničí než doma, tak přesto (nebo právě proto) stejně patří k základním osobnostem generace nastupující u nás koncem padesátých nebo počátkem šedesátých let. V jejím projevu se spojuje, nebo dokonce ztotožňuje zřetelně formulovaný obsah s vyhraněnou formou. Také struktura jejích výstav je vždycky přesně promyšlená, i v jejich instalaci se projevuje autorčin vyhraněný názor spočívající v jasném členění ploch, v harmonickém řešení vztahů mezi liniemi, plochami a prostorem.
Také v Galerii Smečky dokázala Květa Pacovská využít členění a rytmu poměrně složitého prostoru, do něhož co nejpřirozeněji vřadila soubory obrazů, kovových soch, papírových objektů, koláží, sítotisků či leporel, v nichž se tvary s typickou přirozeností a smyslem pro vyváženou skladbu rozvíjejí. Květa Pacovská se také logicky vřazuje do programu galerie, který už léta vychází ze zkoumání a také sbírání koláže, která zaujímala a dosud zaujímá v českém umění tak důležité místo.
Květa Pacovská: Otázky prostoru
Galerie Smečky, Praha 25. 8. – 9. 10. 2010
O autorovi| JIŘÍ MACHALICKÝ, Autor je kurátor
