Pondělí 16. května 2022, svátek má Přemysl
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Známé nároky neznámých vlastníků

Česko

Diag Human - V patnáct let trvající při se o nárok vůči státu hlásí i firmy s nejasnými majiteli

PRAHA Stovky milionů, či dokonce až tři miliardy korun si z arbitráže s Českem mohou kromě firmy Diag Human Čechošvýcara Josefa Šťávy odnést také dvě firmy, které mají neprůhlednou vlastnickou strukturu a sídlí v daňových rájích.

Jak na začátku února upozornilo Právo, zhruba třetinu Šťávovy pohledávky si nárokují takzvané offshorové společnosti Towit Machinery Trading a Dumfries Holdings Lim. Ve švýcarské akciové společnosti Towit Machinery Trading, která si nárokuje zhruba pětinu pohledávky Diag Human, celkem 495 z pěti set akcií drží kyperský holding Stratus Holdings Ltd., pouze zbylých pět akcií je na majitele. Novinář Jan Urban, který se kauze Diag Human dlouhodobě věnuje, navíc upozorňuje, že některé osoby z irmy jsou vyšetřovány švýcarskými orgány pro falešné konkurzy rusko-izraelských developerských firem, jejichž majetek byl vyveden do offshorových společností v Karibiku.

Zajímavou strukturu má i druhá ze společností - Dumfries Holdings. Ta sídlí v ostrovním státě Svatý Vincent a Grenadiny, rovněž v Karibiku. Firma vznikla teprve nedávno, konkrétně 30. listopadu 2009. A už o měsíc později, 29. prosince, poslala hlavnímu rozhodci arbitrážního sporu s Diag Human Petru Kuželovi dopis, v němž se přihlásila k nároku na část pohledávky Diag Human vůči Česku. Kužel nárok o týden později uznal.

Pokud by tedy přezkumný rozhodčí senát Diag Human opravdu přiřkl odškodné devět miliard za zmaření obchodu s krevní plazmou (na základě původního rozhodnutí z roku 2008), mohl by stát zaplatit až tři miliardy korun majitelům firem, kterými může být prakticky kdokoli. V této souvislosti se spekuluje i o jménu Petra Kužela či exministra spravedlnosti Pavla Němce.

Kužel taková nařčení odmítá, roli firem a důvody, proč jejich nároky uznává (stejně jako ministerstvo financí, ministerstvo zdravotnictví a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) ale komentovat nechce. „Nevím, odkud máte tyto informace, a nebudu vám na to odpovídat, protože jsme vázáni mlčenlivostí,“ řekl LN Kužel. Spekulace o tom, že by firmy mohly mít skutečné vlastníky v Česku nebo že by s nimi měl něco do činění, ale odmítl. „Považuji to za hloupost. Takováto konstrukce mi připadá opravdu velmi úsměvná. Nikdy jsem zahraniční firmu nevlastnil,“ prohlásil s tím, že přihlášení dvou offshorových firem k arbitráži její výsledek „nemůže nijak ovlivnit“.

A jak se vůbec společnosti s nejasnými vlastníky ke zhruba třetinovému podílu na pohledávce Diag Human dostaly? Údajně jim je prodal bývalý advokát Diag Human Jiří Oršula. Oprávněnost Oršulova vlastnictví přitom jeho bývalý zaměstnavatel opakovaně neuznává. „Je to umělá záležitost, kterou soudy několikrát pravomocně odmítly,“ tvrdí nynější advokát Diag Human Jan Kalvoda. Oršula se ale také ohání verdikty soudů a tvrdí pravý opak. „Již dříve se stát vyjádřil ve smyslu, že rozhodci se mají mým nárokem zabývat,“ konstatuje.

Kdo stojí za offshorovými firmami, kterým své nároky prodal, komentovat Oršula nechtěl. „Ne, to je ryze soukromá věc, nic veřejného,“ brání se právník dotazům.

***

Česko versus Diag Human

Začátek sporu je nevinný: ministerstvo zdravotnictví v roce 1991 vyhlásilo soutěž na zpracování krevní plazmy. Předběžně kývlo na nabídku firmy Novo Norddisk a společnosti Diag Human (do 1993 Connerco). Ve výběrovém řízení ale firmy neobstály. Ministr zdravotnictví Martin Bojar to v dopise firmě Novo Norddisk odůvodnil tím, že Diag Human je neseriózní. Kolem jejího představitele Josefa Šťávy se vyrojila řada skandálů, žádné provinění se mu však neprokázalo. Šťáva tvrdí, že výrokem přišel o významného partnera a tím o miliardové zisky z obchodu s krví.

V roce 1996 ministr zdravotnictví Jan Stráský podepsal rozhodčí smlouvu, která znamenala, že případ se bude řešit arbitrážně. O dva roky později potvrdila arbitráž oprávněnost nároku Diagu Human, výší škody se rozhodci nezabývali. Švýcarská strana nabídla smír za 50 milionů korun a akcie společnosti Sevak. Ministryně Zuzana Roithová však podala žalobu na neplatnost rozhodčí smlouvy. Soud jí nevyhověl. V prosinci 2002 potvrdil přezkumný senát nález z června téhož roku, podle něhož musí Česko zaplatit 326,6 milionu korun. V srpnu 2008 prohrálo Česko další arbitráž, Diagu Human má zaplatit 8,33 miliardy korun. Firma požadovala 14 miliard. Stát i zástupci Diagu Human se proti výsledku arbitráže odvolali.

Autor:

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Češi řeší, čím topit. Proč bychom se neměli zbavovat plynového kotle?

Premium Plynu pro domácnosti by mělo být dosti při přerušení dodávek z Ruska. Nedostatkový plyn sice zdražuje, ale rychlý...

I vysokoškolák může být blbý, říká obávaný lovec z Novy Doktor Vševěd

Premium Na úspěchu televizní soutěže Na lovu má Jiří Martínek velký podíl. Diváci žasnou nad jeho znalostmi. On žasne taky –...

Vybíráte autoškolu? 6 tipů, na co si rozhodně dávat pozor
Vybíráte autoškolu? 6 tipů, na co si rozhodně dávat pozor

Dnes je obtížné orientovat se v nepřehledných nabídkách čehokoli, o autoškolách to pak platí dvojnásob. Jednak si člověk autoškolu vybírá většinou...