Lidovky.cz: Co vede známé osobnosti, které mají většinou u veřejnosti renomé a ve svém oboru něčeho dosáhly, k tomu, aby vstoupily do politiky?
Myslím, že obecně existují dvě kategorie, byť se nedají striktně oddělit. První tvoří ti, kteří se stávají spíše marketingovým nástrojem politických stran. Věřím tomu, že mnohé z těchto osobností vnitřně jednají v dobré víře, chtějí konat dobro, ale nedokážou odhadnout svou míru kompetencí, schopností a možností.
Lidovky.cz: Jsou tedy jen známým jménem na kandidátce?
Ano. Funguje zde podobný efekt, jako když máte na kandidátce osobu s titulem MUDr. Lidé kandidáta neznají, ale volí ho, protože "pan doktor přece lidem pomáhá". Titul o faktické schopnosti být dobrým politikem ale samozřejmě nic nevypovídá. Známé osobnosti jsou v tomto případě spíš ve službách politického marketingu nebo přímo zájmu lobbisticko-politických skupin se zištnými cíli.
Kdo je Dalibor Špok
|
Lidovky.cz: Ale lze u nich vysledovat zájem o politiku či snahu něco změnit?
Tomu bych věřil v případě, kdyby takové populární osobnosti byly dlouhodobě činné ve veřejném prostoru, působily v zastupitelstvu nebo se vyjadřovaly k veřejným otázkám, a tak postupně budovaly politickou kariéru. Pak je možné věřit, že mají nejenom zájem o politiku, ale i patřičné schopnosti. Pokud ale tomu tak není a tyto osobnosti se najednou objeví na kandidátkách politických stran, pak bych se o to více ptal, proč se tak stalo.
Lidovky.cz: A co ta druhá skupina lidí?
Pak máme známé osobnosti nebo podnikatele, kteří přicházejí do politiky z jiné motivace. Stará tradice mluví o třech základních motivech lidí: bohatství, moc a sláva. Každý z nás touží do určité míry po všech, ale jedna typicky převažuje. Politika je místo pro ty, které přitahuje moc. Pokud se do ní dostane někdo, jehož primární motivací je bohatství, tak je to špatně. Pokud je primární motivací sláva, což je možná příklad některých marketingových kandidátů, tak je to také špatně. Zviditelnění takto motivovaným osobnostem samozřejmě dělá dobře. Jsou rády v hledáčku masových médií.
Lidovky.cz: S jakou motivací tedy mají lidé vstupovat do politiky?
Ideálně ti, jejichž hlavním motivátorem je moc a kontrola - nikoli v negativním slova smyslu. Protože to je hlavní funkce politika: rozdělovat moc, vytvářet systém kontroly, řídit. Proto si myslím, že např. někteří podnikatelé, kteří dokázali, že schopnost budovat, řídit a kontrolovat mají a z jejich života je zjevné, že právě ona je pro ně významným motivem, mohou mít v politice budoucnost a mohou do ní vnést důležité odlišné pohledy a zkušenosti. Jejich primárním motivem je, že si už v soukromém podnikání splnili mnohé ambice, jsou nespokojeni s fungováním státu a v politice chtějí použít své znalosti. Samozřejmě taková motivace ale ještě neznamená, že se jim to podaří nebo že to dokážou.
Lidovky.cz: Když ale vezmeme v potaz, jakou pověst má funkce politika a jak si stojí v žebříčku povolání, stojí to těmto známým osobnostem vůbec za to?
Oni to takto vnitřně vůbec nemusí vidět. Pokud se jedná o osobnosti z první skupiny - tedy jako marketingové nástroje - pak takový člověk mohl být nalákán představou, že v politice bude mít prostor bojovat s neřády nebo za zlepšení oblasti, ve které je aktivně činný. Jejich typický program je "přinesu více peněz na..." Bohužel tato naivní představa je často spojená s nedostatečným odhadem vlastních kompetencí a naprosté neznalosti mechanismů politiky, kdy sami většinou nerozumí tomu, co je a není v možnostech instituce, do které se nechají volit. Politika je pochopitelně úplně jiný svět, než ve kterém se tyto osobnosti doposud pohybovaly.
Lidovky.cz: A přesvědčení známých osobností o tom, že právě oni mají ty správné kompetence a schopnosti něco změnit?
To je další důvod, vysoké, nekritické sebehodnocení, které o sobě mohou mít. Ale to, že dokážu kopnout vršovický dloubák, neznamená ještě, že budu úspěšný v připomínkování návrhů zákonů. U některých kandidátů to pochopitelně může být také finanční nebo jiná dohoda, například v podobě větší mediální pozornosti nebo jiného prospěchu.
Nechci paušalizovat, protože pod „známou osobností“ se právě skrývá mnoho kategorií. Věřím tomu, že třeba pan Jančura má kompetence, etický profil i motivy, díky kterým by byl schopen v politice úspěšně fungovat. Na druhou stranu odhad kompetencí u pana Hůlky (zpěvák Daniel Hůlka; pozn. red.) nebo pana Panenky (fotbalista Antonín Panenka; pozn. red.) je větší problém, který musíme ponechat na rozvaze voliče.
Lidovky.cz: Pokud je ale daná osobnost jen nastrčenou tváří, není to pro politickou stranu riziko? Například zpěvák Daniel Hůlka, tehdejší lídr kandidátky SPOZ v Královéhradeckém kraji, v jednom z rozhovorů ani neuměl vysvětlit, co zkratka strany znamená. A na rozhovor ho také nebylo možné sehnat, strana ho schovávala. VÍCE čtěte ZDE.
Nemyslím si, že je to vždy rizikové. Většina typických voličů SPOZ podle mého názoru nevolí na základě rozumové analýzy. Typický volič těchto stran volí podle nálady, pocitů ke konkrétní osobnosti, ke které si vybudoval "citový vztah", když poslouchal jeho cédéčka nebo ho viděl v televizi. Tedy na základě sentimentu. Voliče - zvláště tohoto typu stran - bych nepřeceňoval v tom ohledu, že pečlivě analyzují realističnost volebních slibů a schopnosti kandidáta. Ostatně kdo z nás čte volební programy. A to političtí marketéři velmi dobře vědí. Kdyby to nefungovalo, tak by tyto známé osobnosti nenasazovali.
Lidovky.cz: Tedy jaké skupiny voličů se nechají nalákat na tváře známých osobností?
Pokud mluvíme o známých osobnostech coby marketingových nástrojích, tak jsou to voliči, kteří se rozhodují spíše podle pocitů, dojmů, nálad a na základě citového vztahu k dané osobně. Tedy obecně lidé s nižší vzdělanostní úrovní a nižším socioekonomickým postavením.
Lidovky.cz: Dá se ale říct, že tato skupina voličů bude také z politiky více zklamána či si bude více stěžovat? Proč tedy volí, řekněme, osoby ze zcela jiného oboru?
Ano, samozřejmě, budou si více stěžovat. Tito voliči nemají představu, co všechno musí politik umět, aby mohl být dobrý politik. Politika je bez ironie velmi obtížná profese. U nás však bohužel převládá zjednodušující pohled: politici jsou buď grázlové, anebo – lidově řečeno – když tam bude člověk s dobrým srdíčkem, tak bude také dělat dobré věci. Což samozřejmě není pravda, záleží i na pravomocích, schopnostech a zkušenostech. To ale mnozí voliči nechápu. A jsou to typicky ti, u kterých efekt marketingových osobnostní funguje nejvíce. A naštvání nebo zklamání z dané osobnosti, kterou jsem takto volil? To je opět jenom emoce, která je proměnlivá, krátkodobá, na kterou se lehko zapomene. V příštích volbách se objeví jiná, která ve mně vzbudí novou naději, novou emoci, sentiment, a budu ji proto znovu volit, třeba pro tutéž stranu.
Lidovky.cz: Volič se tedy ze svého rozhodnutí takříkajíc nepoučí?
Tento typ voliče se nepoučí. Většinou se nejedná o lidi, kteří by pečlivě sledovali, jak daná osobnost konkrétně ve straně či parlamentu jedná, jak vystupuje, jaké má politické názory. To nezkoumá. Pro něj je to člověk, kterého zná, protože ho vídal na televizních obrazovkách, a to mu pro volbu stačí. V psychologii funguje takzvaný "efekt pouhého vystavení", který říká, že ze dvou neutrálních věcí si vyberete tu, kterou vídáte častěji. U těchto marketingových kandidátů tento efekt výrazně funguje. Nic víc jejich volič nepotřebuje.
Lidovky.cz: Pak ale nutně u těch osobností, které do politiky přichází s jistou představou či dokonce dobrým úmyslem, nastává střet s reálným fungováním státu. A mnohdy to po chvilce vzdají a z politiky odejdou.
Ale ne nutně to musí popularitě "marketingového kandidáta" vždy uškodit. Když se bavíme o prosté popularitě, tak pro tu není až tak důležitá míra pozitivního nebo negativního hodnocení. Je důležité být vidět a to stačí. Je jedno, v jakém kontextu vás média zmiňují, hlavně že o vás mluví. Největší rána pro celebritu je, když se o ní nepíše. A politická kampaň může být pro některé z těchto osobností podobnou součástí zviditelnění. Pokud se svou politickou činností vyloženě nezesměšní, tak jejich popularita není nutně ohrožená. I když nebudou úspěšní, může tomu být dokonce právě naopak.
