Zpočátku se „hvězda“ znázorňovala jako zářící těleso s proudem paprsků ozařujících Betlém. Až na pozdějších kresbách se tento ohon stáčel do různých stran, takže „hvězda“ už spíše připomínala kometu.
Vánoční příběh s hvězdou vzbuzoval - přinejmenším od dob Johannese Keplera - pokusy o přesnější ztotožnění s některým se známých astronomických jevů, ale žádný nevyhovoval zcela. Ovšem pokusy astronomů pomohly ukázat, že Matoušovu popisu hvězdy, která se pohybovala tak, že ukazovala cestu z Jeruzaléma do nedalekého Betléma, a pak dokonce zůstala stát „nad místem, kde bylo dítě“, neodpovídá dostatečně přesně žádný známý astronomický jev.
„Matoušovo líčení si zřejmě z astronomie (a astrologie!) pouze vypůjčuje motivy, které vzbudí asociace povědomosti. Jejich funkce je však zcela určena záměrem vyprávění, nikoli přírodními zákony,“ říká Jan Roskovec z Centra biblických studií Akademie věd ČR a University Karlovy.
Hvězda se podle Matoušova popisu chová velmi podobně jako nebeská tělesa v Josefově snu, kde se Slunce, Měsíc a jedenáct hvězd Josefovi klaní, což je astronomicky také těžko představitelné. Pokud vůbec betlémská hvězda „zazářila“, pak šlo o seskupení několika planet se silným astrologickým podtextem. Takovou událost bylo možné vypočítat s dostatečným předstihem. Jednoduše se objevila v hojně sestavovaných horoskopech a všichni astrologové se na ni mohli pečlivě přichystat. Spekuluje se například o trojité konjunkci Jupitera a Saturnu v souhvězdí Ryb. Taková událost se totiž opakuje relativně málo často, přibližně jednou za osm století.
Tehdejší hvězdopravci skutečně věřili v sílu planet. Jejich rozmístění, vzájemné pozice v konkrétní části ekliptiky, vyznačené skupinami hvězd s přesně definovaným vlivem na člověka a svět kolem něj, hrály u vládnoucí hierarchie nesmírně důležitou roli.
Hvězdářské pomůcky u sebe měli egyptští faraoni. Mezopotamští pozorovatelé zanechali mapy na hliněných destičkách a o čínské astronomii zase existují záznamy obsahující informace o pohybu nebeských těles, vyryté na želvích krunýřích.
Znamení, které mělo předpovědět příchod židovského krále, se tedy nejspíš objevilo v dopředu propočítaných horoskopech a ani nemuselo mít žádnou oporu v pozorovaném dění na obloze. Betlémská hvězda tedy nemusela být vůbec vidět. Mohlo ji představovat pouze velmi výjimečné, pro tehdejší astrology důležité, postavení známých nebeských těles.
