Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Známí neznámí chartisté. Mezi signatáři byli i lidé z malých měst a venkova

Česko

  6:19
PRAHA - Jeden z výzkumů veřejného mínění, uskutečněný v červnu a červenci 1995, se tisícovky respondentů dotazoval také na povědomí o disentu a Chartě 77. Na položenou otázku „Znáte nějakou občanskou iniciativu působící u nás v době před listopadem 1989?“ nedokázalo vůbec odpovědět 55 procent respondentů.

Dokumentace StB ze sledovací akce s krycím názvem ZVON, která monitorovala setkání Plzeňana Ilji Šeda s pražským Václavem Malým v roce 1984. foto: ABS

Devatenáct procent uvedlo Chartu 77, tři procenta zmínila další nezávislé iniciativy, např. VONS či Hnutí za občanskou svobodu, a 11 procent jmenovalo některou ze zájmových organizací někdejší komunistické Národní fronty.

Skutečnost, že šest let po listopadu 1989 si na Chartu 77 vzpomněla jen necelá pětina dotazovaných, a to v období, kdy se o ní v atmosféře nově nabyté svobody a slova projevu v médiích informovalo téměř každodenně, leccos vypovídá, i když jde jen o jeden výzkum veřejného mínění. Přidejme ale, že do „top ten“ nejznámějších signatářů Charty 77 se v témže výzkumu dostal i pracovníci Prognostického ústavu ČSAV Vladimír Dlouhý a Valtr Komárek, kteří Chartu 77 nikdy nepodepsali.

Údaje z výzkumu ale samozřejmě neříkají nic o tom, jaký byl skutečný význam Charty 77, její smysl či odkaz. Jen dobře ilustrují, jak důležité jsou pojmy „známý“ a „neznámý“ – a také to, jak velký vliv na jejich obsah může mít propaganda nebo naopak veřejné mlčení.

Praha, Brno – a co dál?

Je jen velmi obtížné dojít ke shodě, koho, případně proč z původních téměř dvou tisíc signatářů Charty 77 zařadit mezi známé a koho naopak mezi neznámé disidenty. Existují různá osobní a osobnostní měřítka, do rozhodování vstupuje dobový i současný kontext. Chartisté ale představovali trochu jiný svět – svět disentu, případně undergroundu, který byl tehdejší populaci většinově velmi vzdálen.

Pro někoho známé chartisty reprezentuje jádro pražských, eventuálně brněnských aktivistů, pro jiné jsou známí jen ti, kdo byli alespoň občas vzpomínáni západními sdělovacími prostředky (Rádiem Svobodná Evropa, Hlasem Ameriky ad.), případně je zmiňovala nezávislá samizdatová periodika. Pro jinou skupinu lidí jsou známí jen věznění chartisté.

Pro chartisty z venkova a menších měst byl důležitý kontakt s centry: Prahou a Brnem. Jejich spojení s tamějšími signatáři měla ovšem StB pod kontrolou, často o to větší, z oč menšího města pocházeli – poměr estébáků na jednoho chartistu byl mnohem větší než v centrech.

Úplně jiný pohled ovšem nabízí „známost“ z pohledu moci. Známými se stávali ti, jejichž sledováním byla pověřena státní nebo veřejná bezpečnost, jinou formu „známosti“ zprostředkovala propaganda, resp. štvavé články v dobovém tisku či relace československých sdělovacích prostředků.

Za skutečně neznámé chartisty bychom mohli označit především disidenty z měst mimo Prahu a Brno, resp. z malých měst a vesnic, disidenty, které svobodné sdělovací prostředky příliš nezmiňovaly a o které se represivní složky příliš nestaraly. Jenže minimálně ta poslední charakteristika neplatí.

Těžký život chartistů v regionech

Být chartistou na vesnici nebo malém městě znamenalo připravit se na permanentní každodenní represi a také na možný pocit izolace. V Praze či v Brně bylo chartistů více, takže s nimi měla policie plné ruce práce – některé pronásledovala, jiné nechávala relativně v klidu. V malých, ale i větších městech, kde připadalo pět estébáků na jednoho chartistu, byla situace pro signatáře daleko složitější.

Obrázek není k dispozici
Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!