Tomáš Hanák, herec a vesničan Čas od času se mi ve voze nahromadí odpad, směs vesměs ještě nedávno životně důležitých věcí: ulomený plastový držák nápojů s celoživotní zárukou, prázdná ampulka do osvěžovače vzduchu (vůně truhlářské dílny), k zulíbání roztomilé zrůdičky z kindervajec, z novin vypadlé letáčky „Bibione – pláže zasvěcené samotě“ či vzorek přelomového šamponu, vlepený do in-magazínu tak nešťastně, že znehodnotil křížovku a ohrozil tak vyluštění tajenky zásadního významu – LIBOR BOUČEK ULÍTÁVÁ NA CIBETKOVÉ KÁVĚ. Co s tím? Třídit.
Seschlý ohryzek posílám do polí, čímž vlastně zakládám budoucí jabloňový sad. Jeden ze dvou zapadlých zapalovačů uschovám pro chvíle, až se budu cítit sám: umožňuje totiž promítat si diapozitiv asijské školačky v ultraúsporných plavkách (Made in Socialist Rep. of Vietnam). Druhý, mládeži přístupný, zkusím rozebrat: zbylou kapku benzinu liji do autonádrže (navýším dojezd vozu), rezervoárek s obrázkem Madonny do plastů, ozubené kolečko do schrottu, škrtací kamínek do... Sakra! Kam s ním? Zahodit? Co kdyby to dělali všichni? To by se naše žlutá vlast, řepkou rozjásaná, brzy proměnila v kamenitou pustinu...
Jak tohle asi řeší v japonském městečku Kamikacu, jehož obyvatelé se rozhodli nezanechávat po sobě žádné stopy, a proto vše zbylé třídí do neuvěřitelných 34 kategorií? Prý mají i krabici na použitá pera! Celkem 44 recyklačních boxů – takže i na kamínky? Ale i kdyby ne – jak to vůbec stihnou? To nemají důležitější věci na práci než kompostovat kuchyňský odpad – a ještě předtím „potraviny uvážlivě nakupovat a hospodařit s nimi“? To si Japončíci dělají srandu, ne? Mám svých starostí dost – už jen najít volné místo na parkingu v shopping-parku, večer stihnout přenos z vily, pivko dát, na internetu zabrouzdat. A ještě vymýšlet nějaké utopie a dumat, jestli je levnější odpad třídit než spalovat? Je mi líto. Platím daně? Platím. (:-) No tak se snad, hergot, o tu naši – u pumpy odloženou – igelitku s domácím sajrajtem může někdo postarat a roztřídit to, ne? A mimochodem: hlavní zásadu občanů Kamikacu tady spíš někdo zúročí v předvolební kampani: OPRAVDU CHCETE BÝT ODPOVĚDNÍ ZA TO, CO VYHODÍTE? NE? VOLTE NÁS! (Kdo za odpad považuje třeba Romy, ať volí Národní stranu – její šéfka, vymydlená Péťa Edelmannová, bankovní analytička, totiž slibuje, že se o „problém“ postarají jeho vyvezením do Indie. U Šivy, konečně fakt bohulibý nápad!)
Ale co s tím kamínkem? Trampota. Nejjednodušším řešením by bylo odejít, beze zbytku: odložit a roztřídit oděv, mobil, piercing, implantáty, porculánové zuby, podkožní čip MV ČR (snubní prstýnek si možná tajně nechám). Najít kontejner HANÁK, připsat prosbu RECYKLOVAT UŽ JEN KOMPOSTOVÁNÍM, nadechnout, zalézt – a vydechnout naposled. Představa lákavá.
Jenže co sakra s tím kamínkem?
