Loni by se dožila sta let, původně byla dentistkou, vychovala čtyři děti - a v druhé polovině života se stala výraznou představitelkou výtvarného stylu art brut. Dílo Anny Zemánkové je nyní - třiadvacet let po její smrti, součástí významných světových sbírek včetně Collection de l’Art Brut v Lausanne nebo sbírky abcd. Výstava v Galerii Havelka představuje práce z přelomu 60. a 70. let: kombinované techniky na papíře, které dosud nikdy nebyly vystaveny.
Jak dosvědčuje malířčina vnučka a kurátorka výstavy Terezie Zemánková, k důslednější tvorbě se její babička dostala až na prahu padesátky, když děti odrostly. „Záhy uvolnila svoji mohutnou imaginaci, která vyplavila na povrch obrazy ukryté v jejím podvědomí. Začínala tvořit vždy brzy ráno, kdy se z automatických gest rodily prvotní formy budoucího obrazu. Během dne je precizovala a doplňovala o stovky a tisíce repetitivních detailů.“ Zemánkové květiny, přestože se mnohdy mohou zdát na první pohled snad až příliš krásné a dekorativní, působí podle kurátorky znepokojivě. „Vibruje v nich intenzivní energie. Rostlinná forma je jen maskou, za kterou se skrývají autorčiny nejhlubší emoce a touhy. Český autor art brut Zdeněk Košek o její tvorbě prohlásil, že je v ní soustředěna erotika celého vesmíru.“
Techniky volila impulzivně. Často si prý, pro zprůsvitnění pastelů, pomáhala kuchyňským olejem, tempery a pastel doplňovala perokresbou a kuličkovým perem. Své práce perforovala, protlačovala, vyšívala, háčkovala, doplňovala koláží, umělými diamanty... Každý prvek měl svůj symbolický význam, pomáhal k dokonalosti, která měla předčit to, co stvořila příroda.
