CHYŠE Stál a jako by nevěřil svým očím. Uprostřed davu před obecním úřadem si on a Josef Bartoš, korunní princ letošní Velké pardubické, připíjeli se starostou a dalšími lidmi šampaňským, harmonikář vyhrával Čtyři páry bílejch koní a také Josef Váňa, již šestinásobný vítěz slavného dostihu, si zazpíval. „Su přece z Moravy, ne?“ připomněl.
„Pepo, dokázal jsi něco grandiózního, jsi náš nejslavnější občan a přejeme ti ještě nejméně pět takových triumfů. Když jsi v neděli zvítězil, domy se tady otřásaly v základech, protože všichni ve vesnici řvali jako tuři,“ povídal věhlasnému žokeji a trenérovi Miroslav Dorňák, starosta Chyše, nevelké obce na Karlovarsku.
„Tak to jste mě zaskočili. Fakt je, že mi tu to vítání nějak chybělo, i když loni vyhrál Velkou tady Pepča Bartoš a v roce 2006 taky,“ usmíval se 56letý Váňa a přidal vzpomínku na někdejší časy, když v Pardubicích čtyřikrát dominoval s legendárním Železníkem.
„Od prvního vítězství s ním v roce 1987 to byl v celé Světlé Hoře pokaždé rachot, vesnice na nás čekala jako dnes tady. Tehdy když přijel zásobovač z místního státního statku kdekoli v republice do jakéhokoli skladu a řekl, že je ze Světlé Hory, okamžitě se ozvalo: Jasně, Železník! Vždycky dostal, co potřeboval,“ vybavil si.
Skutečnost, že se mu v Chyši dostalo takového přivítání poprvé, mu zase tolik nevadí. „Že by to bylo tím, že jsem teď místostarosta? My jsme rádi v ústraní,“ připomněl, že jeho „koňský“ statek Mlýnce, kde žije s rodinou právě žokej Bartoš, je vzdálený pár kilometrů. „Nám stačí, když nám místní pomáhají, můžeme chodit s koňmi, kde chceme, a lidi nás berou,“ dodal.
Potom se vrátil k nedělnímu slavnostnímu večeru na pardubickém zámku. „Úžasný zážitek. Peter Gehm mi gratuloval a přiznal, že se po mém vítězství neubránil slzám a že jsem ho velmi povzbudil,“ připomněl ochrnutého německého žokeje, čtyřnásobného vítěze Pardubické, který je upoután na invalidní vozík. „Slíbil mi, že brzy znovu přijede, aby na Slapech pokračoval v léčebném programu, a že začne makat. A taky říkal, že se těší, až se spolu svezeme na koni. Dali jsme si na to ruku,“ přiblížil Váňa.
„Gehm byl plný optimismu,“ potvrdil Josef Bartoš. Ačkoli již dvojnásobný vítěz Velké, stál teď krapet ve stínu slávy svého šéfa. „Ale mně to tak nepřipadá. Od roku 2004, co pracuju ve stájích pana Váni, jsem se právě díky jemu vyšvihl nahoru. On je legenda a já jsem šťastný, že můžu pro takového člověka pracovat,“ pokýval hlavou.
Po nedělním Váňově triumfu padl návrh, že by neměl zůstat stranou při volbě nejlepších českých sportovců roku. Co on na to?
Po boku spisovatelky „Jednou už jsem něco podobného zažil. Když jsem působil na Ostravsku, jeli jsme na vyhlášení sportovců severomoravského kraje. Byl to super zážitek – od cesty vlakem, kde jsme se s končícím vzpěračem Otou Zarembou veselili při šampaňském, přes seznámení s Helenou Fibingerovou a dalšími lidmi. Tehdy jsem na to byl pyšnej. Ale teď žiju tím, že sem tam vyhrajeme nějaké peníze a můžu dát lidem od koní výplatu. Sláva není tak důležitá,“ přemítal.
Starosta Dorňák ještě prozradil, že se Váňa brzy stane čestným občanem obce, teprve šestým. „Nejznámější z těch dosavadních je spisovatelka Marie Šulcová, autorka knih o Karlu Čapkovi. Pepa bude mít urozenou společnost,“ pravil.
Jak to vidí
Očima manželky Pavly Váňové Říká se, že Pepovi dostihy a zejména Velkou zakazuju, protože se o něho bojím. Jenže já už mu ji nezakazuju. Předloni, když si poranil páteř, jsem mu to fakt zakazovala. Pak dal na doktory a nejel, což mě uklidnilo. Jenže zažít s ním Velkou na tribuně, to je mnohem horší zážitek než sedět tam sama a strachovat se. Bylo na něm vidět, jak se trápí tím, že nemůže jet. Tak jsem rezignovala. A on je šťastný, v práci s koňmi maká na plné pecky. Už vím, že je výjimečný, a ty, kdo mají dáno od Boha a nechtějí to promarnit, je třeba podporovat. Pro něho jsou koně radost, koukněte na něj. Je jako kůň s klapkami na očích. Kašle na chvály i na pomluvy a jde v dobrém směru. Je výjimečný.
