PRAHA Ženy se podle ní oblékaly a česaly, manželé po ní pojmenovávaly své dcery. Ačkoliv první manželkou československého prezidenta byla Charlotte Garrigue Masaryková, skutečná „první dáma“ přišla na Hrad až s Edvardem Benešem.
Historici se shodují, že zatímco vážně nemocnou manželku T. G. Masaryka občané Československa v podstatě neznali, Hana Benešová pro mnohé z nich představovala „lidský rozměr“, který u jejího manžela mohli postrádat.
„Hana Benešová zosobňovala model první dámy v pravém slova smyslu. Řada lidí na ni vzpomíná jako na vlídnou dámu, která svému nepřístupnému manželovi dodávala lidské teplo,“ sdělil LN historik a politolog Michal Pehr.
Historik a spisovatel Pavel Kosatík, autor knihy „Devět žen z Hradu“, připomíná, že Hana Benešová institut „první dámy“ v Československu v podstatě založila. „Měla k tomu velkou průpravu. Nezapomínejme, že než se stal Beneš prezidentem, byla Hana Benešová manželkou ministra zahraničních věcí, takže vyšla vysokou školu diplomacie u nás i v cizině,“ řekl Kosatík. Podle něj je třeba Benešově manželce připsat, že institutem první dámy vtáhla ženy do politiky. „Ukázala, že i žena může být účastníkem politického života na nejvyšší úrovni, což u nás do té doby nebylo,“ upozorňuje Kosatík.
Hana Benešová byla navíc podle jeho slov ve své době ženským vzorem. „České ženy se podle ní oblékaly, česaly a líčily. Ona byla totiž typ, se kterým se mohly snadno ztotožnit,“ řekl Kosatík. A to i přesto, že Hana Benešová nebyla žádná „femme fatale“, jak se zmiňuje Antonín Klimek v knize „Boj o Hrad I.“ Jednou z tradicí, kterou Benešova choť založila, bylo sloučení „funkce první dámy“ s charitativní činností. Za druhé světové války se Hana Benešová stala předsedkyní Československého červeného kříže. „Pokud by současné první dámy měly na někoho navazovat, byla by to určitě ona,“ tvrdí politolog Michal Pehr.
Jednou z tradic, kterou Benešova choť založila, bylo sloučení „funkce
první dámy“ s charitativní činností Žena, která prezidenta ČSR nazývala familiárně „chlapánečkem“ a v dopisech ho oslovovala „Ty můj Edíčku“, neztratila společenský kredit ani po manželově smrti. „I když šla po ulici, lidé ji spontánně zdravili. Jméno Hana pak dávali často svým dcerám,“ říká Pehr. A to i přesto, že Hana Benešová se původně jmenovala Anna – nechala se přejmenovat kvůli manželovi, kterému její původní jméno připomínalo nešťastnou lásku z mládí.
O napodobení jejího stylu se z manželek komunistických prezidentů pokoušela jen Marta Gottwaldová. Další se veřejnosti spíše stranily. Obnovit institut první dámy se podařilo až Olze Havlové. Tu stejně jako „paní Hanu“ nazývali „paní Olgou“.
***
Ženy z Hradu
Charlotta Garrigue Masaryková (20. 11. 1850 - 13. 5. 1923) Byla velmi skromná, na veřejnosti se ale kvůli své dlouhodobé duševní nemoci příliš neukazovala. Aktivní byla v ženských spolcích, bojovala především za zrovnoprávnění mužů a žen. Volila sociální demokracii.
Hana Benešová (16. 7. 1885 - 2. 12. 1974) Lidé Hanu Benešovou zbožňovali, často plnila reprezentační povinnosti po boku svého manžela. Po jeho smrti se stáhla do ústraní, nevyjadřovala se k politickému dění a neposkytovala rozhovory. Zemřela ve svém bytě na Loretánském náměstí.
Marta Gottwaldová (17. 9. 1899 - 28. 10. 1953) Vyrůstala ve velmi chudých poměrech. Chtěla kopírovat chování Hany Benešové, což se jí však nedařilo. Pověstná byla její záliba v nakupování a hře mariáš. Oblékala se do modelů, které se na její silnější postavu nehodily. Nikdy nevstoupila do KSČ.
Marie Zápotocká (6. 12. 1890 - 7. 6. 1981) Svého manžela Antonína oslovovala i na veřejnosti „táto“. Byla zapálenou komunistkou, mj. pomáhala při zatýkání Slánského, kterého Zápotočtí vylákali na večeři. V roce 1968 překvapivě podpořila Dubčeka a odsoudila invazi.
Božena Novotná (26. 2. 1910 - 25. 4. 1980) Jako první dáma se necítila dobře a vyhýbala se veřejnému životu. Z toho, že její manžel byl zvolen prezidentem, neměla ani trochu radost. Nejšťastnější byla „Duše“, jak jí říkal manžel, na chatce na Orlíku. Většinu času trávila doma se synem.
Irena Svobodová (10. 1. 1901 - 17. 7. 1980) Žena, která v Československu prosadila projekt SOS vesničky - místa, kde bezdětné ženy vychovávají adoptivní děti. Tato vlastenka nechala na Pražském hradě některé z místností znovu vybavit původním nábytkem z dob Tomáše G. Masaryka.
Viera Husáková (14. 6. 1923 - 20. 10. 1977) Překladatelka z francouzštiny a němčiny, autorka televizních her. Husáka si vzala až poté, co se stal hlavou státu. Pro oba to byla druhá svatba. Odmítla se přestěhovat z Bratislavy a roli první dámy tak plnila „na částečný úvazek“. Zemřela při havárii vrtulníku, který jI vezl na operaci.
Olga Havlová (11. 7. 1933 - 27. 1. 1996) Václav Havel své manželce pocházející z pražského Žižkova říkal „Bručoun“. Brali se v roce 1964. Tato praktická a nesentimentální žena opět rehabilitovala roli první dámy. Jako manželka prezidenta se zaměřila především na pomoc potřebným, založila Výbor dobré vůle.
Dagmar Havlová (22. 3. 1953) Tato herečka se za Václava Havla provdala v roce 1997, což lidé kritizovali vzhledem k nepříliš vzdálenému datu úmrtí Olgy Havlové. Založila Nadaci VIZE 97. V roce 2005 se s velkým úspěchem vrátila na divadelní scénu ve hře Izraele Horovitze „Chvíle pravdy“.
LIvia Klausová (10. 11. 1943) O roli první dámy podle svých slov příliš nestála. Spíše se těšila na post babičky dvojčat. Spolu s mužem, kterému říká „Klausi“, tato ekonomka založila nadační fond manželů Livie a Václava Klausových. Sedí také v několika dozorčích řadách.
