Pod Čunkovým vedením se KDU-ČSL vrací k lidoveckým tradicím. To pro ni může být osudné
Nebylo to žádné nedopatření, když Michaela Šojdrová podala vlastní návrh novely osvobozující od poplatků novorozence a jejich matky, aniž vyčkala výsledku právě probíhající schůzky koaliční „ká devítky“. Ten návrh také hned spolupodepsali Ludvík Hovorka, Jiří Carbol a Tomáš Kvapil, neboli nejpevnější stoupenci Jiřího Čunka v poslaneckém klubu KDU-ČSL.
Lidovci však tímto způsobem přinutili ODS, a jmenovitě jejího ministra zdravotnictví Julínka, k přehodnocení zdravotnických poplatků nikoli v červnu, kdy teprve měly být podle ministra k dispozici statisticky relevantní údaje o jejich dopadech, nýbrž již v dubnu. Dodejme, že přehodnocení bude velmi pravděpodobně znamenat odstranění, či alespoň změkčení některých poplatků, čehož se prý na vedení KDU-ČSL naléhavě dožadují mnozí její členové i příznivci. Vraťte Čunka do vlády!
Lidovcům však nešlo jenom o poplatky! Na setkání s ministrem zdravotnictví a jeho spolupracovníky si sice jistý lidovecký poslanec vyslechl drsnou poznámku o své „mentální insuficienci“, nicméně KDU-ČSL dosáhla hlavně toho, že Julínka „přesvědčila“ o nutnosti přetransformovat fakultní nemocnice a zdravotní pojišťovny takovým způsobem, aby celý proces zůstal pod kontrolou státu a aby na účet univerzit a pojištěnců nemohli příliš vydělat příliš podnikaví „kamarádi kamarádů“.
Podobné obavy sice měli a mají také zelení, leč postrádají onu šrámkovskou dovednost dosáhnout svého balancováním na hraně, a nikoli okatým vydíráním.
Dosáhnout svého znamená i v případě Šojdrové iniciativy domoci se urychleného návratu Jiřího Čunka do vlády. V opačném případě budou lidovci dělat potíže.
Nejen v odborných skupinách, v nichž napříště míní koalice řešit spory týkající se zdravotnictví a dalších oblastí, k tomu budou mít dostatek příležitostí.
Čunkovi stoupenci hovoří v této souvislosti o „emancipačním procesu“, jenž se nyní stává zcela zřetelným. Je prý na čase uvolnit příliš těsný vztah k ODS, do něhož stranu vmanévroval expředseda Miroslav Kalousek, říkají Čunkovi spolupracovníci a jako první místopředseda KDU-ČSL Roman Línek dodávají: Musíme se opět stát skutečnou stranou lidovou se vším, co k tomu patří. Jak tomu ale rozumět, když ve zkratce KDU-ČSL je „strana lidová“ přece obsažena?
Nejde jen o hraní se slovíčky! Dvojdomý název, jejž si strana osvojila za Josefa Luxe, měl vyjádřit její postupnou přeměnu z původně konfesijní a tradicionalistické strany Šrámkovy v křesťanskou demokracii jakožto stranu otevřenou i jiným myšlenkovým proudům. Stranu, která by podobně jako v západní Evropě byla alternativou pro občany, jimž je cizí na jedné straně liberalismus a na druhé socialismus. Lux přitom stavěl na křesťanském solidarismu, který pro něj byl základním východiskem a hodnotou.
Teprve Miroslav Kalousek dal ale KDU-ČSL kromě hodnot také ideologii zaměřenou nejen „pro něco“, nýbrž také „proti něčemu“. To druhé - zejména že „s komunisty se nemluví“ - čunkovci dodnes Kalouskovi vyčítají a uvádějí to vedle těsného spojenectví s ODS jako důvod volebního neúspěchu KDU-ČSL v parlamentních a posléze i v obecních volbách 2006.
Riskantní operace „Vylít“ s Kalouskem i vaničku křesťanského demokratismu a vrátit se do tradičních lidoveckých vod může být ale pro KDU-ČSL osudné. Dnešní česká společnost sestává převážně z „nevěřících Tomášů“, a proto ji v širším měřítku neosloví křesťanské hodnoty přetavené do plamenného boje proti potratům, homosexuálním svazkům či do velkorysé podpory mnohačetných rodin, pokud by s něčím takovým chtěli lidovci po pardubickém sjezdu přijít. Politika takto křesťansky principiální by téměř jistě našla jen omezenou klientelu a Čunkovu stranu by rozhodně nevymrštila vysoko nad pětiprocentní práh volitelnosti, nad nímž se potácí.
Summa summarum: Návrat k tradičnímu lidovectví není pro Čunkovu stranu spásou, ale rizikem, chce-li zůstat celostátně vlivnou politickou silou. Jen moravští a částečně východočeští příznivci z tradičně katolických enkláv jí pohodlnou parlamentní budoucnost nezajistí. A vypadnout jen pro jednou z parlamentu znamená přepustit své unikátní postavení můstku mezi levicí a pravicí definitivně někomu jinému. V záloze jsou nejen zelení.
***
Čunkovi stoupenci hovoří o „emancipačním procesu“, jenž se nyní stává zcela zřetelným. Je prý na čase uvolnit příliš těsný vztah k ODS, do něhož stranu vmanévroval Kalousek.
O autorovi| Petr Nováček, komentátor ČRo 1 - Radiožurnálu e-mail: pnovacek@cro.cz
