* LN Čemu vděčíme za to, že jste přijela zahájit festival Petra Dvorského?
S Petrem Dvorským se známe dlouho, zpívali jsme spolu mnohokrát, mám ho moc ráda. Jeho pozvání jsem přijala s velkým potěšením. Bude to i překvapení - Peter přivede na jeviště svého bratra, kterého jsem ještě neslyšela zpívat - a já svou dceru, kterou zase ještě neslyšel on.
* LN Zpíváte víc než půl století a ve svém oboru jste dosáhla všech met, po nichž operní pěvec může toužit. Jak se váš úžasný hlas za dobu vaší kariéry proměňoval a vyvíjel?
Docela normálně jako třeba vlasy - nejdřív jsou černé, pak zešedivějí. Můj hlas byl zpočátku velmi lyrický, pak dozrával a byl stále dramatičtější. To jsou přirozené změny hlasivek. Ale jinak si myslím, že jsem stále stejná, alespoň moje velká rodina, kterou miluji, to říká.
* LN Jak lze setrvat tak dlouho na vrcholu ve skvělé kondici a plná energie?
Nemá smysl se vrhat do kariéry unáhleně, zbrkle, neuváženě. Je třeba postupovat pomalu, krok za krokem. Respektovat vývoj hlasu, těla, chovat se k nim opatrně, pozorně. A být trpělivý. Čekat na tu správnou chvíli. Hlas a technika se vyvíjejí dlouhou dobu, dramatické role nelze uspěchat. Dnes se zpěváci snaží udělat kariéru velice rychle, marketingový tlak je tak silný, že je třeba být „slavný“ za tři pět let, i za cenu rolí, které neodpovídají věku. To je realita dneška, která vede k tomu, že i zpěváci s krásným hlasem bývají po pěti letech odepsaní.
* LN Dosáhla jste pěveckého vrcholu - jaký recept byste měla pro mladé zpěváky, nebo je tajný?
Nemyslím, že mám nějaké tajemství. Od začátku jsem měla štěstí na dobré učitele, kteří mě naučili, jak zacházet s hlasem, se kterým jsem se narodila. Dokázala jsem rozumět svému hlasu a ovládla dýchání. Hlas není jen orgán v hrtanu, jeho součástí jsou všechny svaly, plíce, práce s dechem. Zvládnutí pianissima nebo forte se odvíjí od zapojení celého těla. Musíte poznat a pochopit fungování svého těla tak, aby zpěv byl naprosto přirozená, fyziologická věc.
* LN Dají se role dělit na obtížné, ba vražedné, a na snadné, zdravé pro hlas?
Je to individuální, mnohem víc než na ojedinělých extrémních výškách záleží na celkovém posazení partu ve vztahu k hlasu. Pro některé sopranistky může být velice obtížná třeba Abigail nebo Turandot, pro jiné zase Lakmé nebo Lucia -je třeba rozpoznat, zda v danou chvíli role neškodí hlasu. Mně se osvědčilo pravidlo vycházející z mého instinktu: cítit se v roli dobře a komfortně. Nenutit se role do role, která vám nesedí. To není věc píle, talentu nebo techniky - ale spolehnutí se na vlastní instinkt.
* LN Jaký je podíl talentu a práce?
To není otázka talentu. Buď se narodíte s hlasem, nebo ne. Ale můžete mít vlohy pro hudbu, můžete ji studovat, ale pozná se, když ji chápete jako „džob“, jako způsob vydělávání peněz, podnikání. Dnes je spousta zpěváků, kteří mají krásné hlasy, zpívají krásné noty, ale jde jim především o kariéru, úspěch prostřednictvím hudby. Jiná věc je žít pro hudbu, najít souznění se skladatelem a jeho dílem. Hudba je nejúžasnější způsob dorozumívání mezi lidmi. A vnímavého člověka nesmírně obohacuje.
* LN Za vaší operní éry prošla opera vývojem - kult primadon vystřídal kult dirigentů a nyní kult režisérů, na operní zpěváky jsou kladeny nároky jako na činoherce. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Zdá se mi, že dnešní dirigenti převážně usilují o dokonalou techniku, o udržení tempa, a necítí hudbu srdcem. Stejnou operu hrají až o deset minut rychleji než třeba Toscanini. A vlastně je ani nezajímá, že skladatel měl nějakou duši. Ale hudba není technická laboratoř, je o emocích, tvořivosti, ale i pokoře. Ty také chybějí mnoha režisérům. Postrádají kreativitu takového Viscontiho, Ponnella nebo Strehlera, kteří skutečně tvořili nové věci, ale nikdy nešli proti dílu. Mnozí přicházejí z činohry a filmu a pokoušejí se změnit operu na divadlo s hudbou. Zpěváci jsou dnes rukojmími takových režisérů. Atraktivitou vizuálního tvaru inscenace chtějí upozornit především na sebe, ke skladateli a libretistovi respekt nemají. Takové režie upadnou v zapomnění, skladatelé a jejich opery to přežijí.
* LN V posledních letech se objevil nový fenomén - opera v kinech. Byla jste se někdy do kina na operu podívat?
Ano, je to skvělé pro operu a báječné pro diváky. I v malém městě mají možnost vidět operu ve vynikající interpretaci. Nebo když se v Barceloně dělala Carmen na pláži pro tisíce diváků. To je vynikající.
***
MONTSERRAT CABALLÉ Dnes sedmasedmdesátiletá dáma dodala pojmu „krásný zpěv“ skvostný obsah. Po debutu v roce 1955 a proslulém newyorském záskoku v Donizettiho opeře Lucrezia Borgia zahájila o deset let později dlouhou kariéru, která ji vynesla do všech hlavních světových operních domů. Pracovala s nejvýznamnějšími dirigenty a režiséry své doby. Za více než padesát let oslnivého působení v sopránovém oboru nastudovala víc než 90 rolí operního repertoáru - nejen těch slavných, ale nadšeně oživovala i zapomenutá díla. Věnuje se i mladým zpěvákům a angažuje se v mezinárodních dobročinných společnostech.
O autorovi| HELENA HAVLÍKOVÁ, Autorka je operní kritička
