Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Zpívám halí belí a přebaluju

Česko

S houslistou Pavlem Šporclem o tom, proč má modré housle, proč se mu nelíbil koncert Madonny i o tom, jak prožívá své čerstvé otcovství

* LN Dnes je to právě tři týdny a dva dny, co se vám a vaší partnerce Báře Kodetové narodila dcerka Violeta. Jak moc to změnilo chod vaší rodiny?

Samozřejmě hodně, je to nový človíček a vše se točí kolem něj. Ale jestli se ptáte na spaní, tak nijak zvlášť. Violetka je i v noci hodná, a když se nají, tak zase spí. Jsem hrozně šťastný, že ji máme.

* LN Zvládáte i práce kolem miminka, jako je přebalování, koupání?

Zvládám a moc si to užívám. Snažím se pomáhat, jak se dá, to přece k modernímu muži patří.

* LN Jak jste se vlastně vy dva s Bárou seznámili? Herci přece nemají moc času chodit na koncerty a stejně tak hudebníci zase do divadla...

Přes Bářina tatínka, Jiřího Kodeta. Byla to jedna z těch výjimečných situací, kdy jsem měl čas jít do divadla, kde hrál ve hře Na miskách vah. Pan Kodet byl absolutně famózní, a tak jsem mu napsal obdivný dopis, který jsem nechal i se svým cédéčko na vrátnici Stavovského divadla. On mi odepsal něco ve smyslu, že má rád lidi, kteří něco umí. Tohle se stalo asi před osmi lety. Později jsem se na jedné akci potkal s Bárou a jejím prostřednictvím jsem pana Kodeta pozval na koncert. Jenže on nemohl přijít, protože už byl nemocný, a tak šla Bára. Nakonec jsem vzal housličky, šel k nim domů a zahrál mu tam. Takhle jsme se s Bárou dali dohromady. Později jsme za ním jezdili do nemocnice, i tam jsem mu hrál na housličky, a nakonec jsem mu „koncertně“ zahrál na pohřbu. Teď to svým způsobem chápu tak, že jsem v Bářině rodině převzal mužskou štafetu já.

* LN Bára má z předchozího vztahu šestiletou dceru Lily. Vycházíte spolu?

Když jsme spolu s Bárou začali chodit, neměl jsem o výchově dětí ani tušení a nějaký čas mi trvalo, než jsem zjistil co a jak. Od začátku jsem věděl, že dcera k Báře patří a bral jsem to jako fakt. Stejně jako že má svého tatínka, ke kterému chodí. Lily si na mě zvykala postupně, stejně jako já jsem si musel zvykat na ni. Máme moc hezký vztah, což mne těší, protože by to jinak bylo o moc složitější.

* LN Po narození Violety jste nechtěli, aby se fotila, protože by jí údajně blesk z foťáku ukradl duši. Opravdu se toho bojíte?

Spíš to tak myslela Bára, ale ano, podle indiánské legendy by se děťátko nemělo fotit. Fotky z porodnice, které máme, jsou takové, že Violetce není vidět přímo do obličeje. Myslím, že to tak ještě delší dobu budeme dodržovat.

* LN Bára má tendenci věřit na praktiky, jako je třeba kineziologie -předávání energií a podobně. Ovlivnila vás i v tomto směru?

Já jsem byl vždycky duchovně založený a zajímal jsem se o různé náboženské směry. Například věřím na reinkarnaci. Ale nejsem typ věřícího, který by chodil do kostela. Mám nějakého svého boha, který nade mnou je a vede mne. Dost často si s ním povídám. To, že Bára občas jde na kineziologii, je pro mě součást života, i když já nikam takhle nechodím.

* LN Když věříte na reinkarnaci -prožil jste si regresi? Zjistil jste, čím jste byl v minulém životě?

Regresi jsem neprožil. Kdysi mi nějaká kartářka říkala, čím jsem byl, ale to já už zapomněl. Není to pro mě důležité.

* LN Za to, že vás s Bárou svedl osud dohromady, děkujete také tomu pánubohu?

Určitě. Dlouhou dobu jsem žil sám jako svobodný umělec a asi jsem měl opravdu čekat, až jsem ji potkal.

* LN Myslíte, že je ta pravá?

Pro chlapy je hodně těžké odpovídat na takové otázky. Prostě to tak nějak přišlo a neodešlo. Máme spolu krásnou dceru a to myslím odpovídá za všechno. Baruška je úžasná. Líbí se mi, jak se směje, má krásné oči, hrozně dobrou povahu, je tolerantní, respektuje mě a to, co dělám, hrozně hezky se stará o mě a celou svoji rodinu.

* LN Po tatínkovi herci jste zdědil šoumenství. Nosíval jste šátky, ty jste vyměnil za dlouhé vlasy a nové modré housle z dílny Jana Babtisty Špidlena, jednoho z našich nejlepších houslařů. V čí hlavě vznikl nápad na šokující modrou?

Vzniklo to před třemi lety na setkání sedmi nejlepších houslařů světa v Itálii. Mezi nimi byl i Honza Špidlen. Celou dobu tam ti nejlepší houslaři diskutovali o milimetrech sem a milimetrech tam a já už to nevydržel a říkám: pánové, vy tady pořád řešíte marginální věci, nějaké míry... Proč nezměníte barvu nebo třeba tam, co je ten šnek neboli hlava houslí, neuděláte například mrakodrap nebo něco, co by se hodilo do našeho věku? A tak jsem u Honzy objednal modré housle. Mrakodrap jsem zatím neprosadil, ale místo toho udělal Honza několik dalších skvělých technických inovací.

* Pokračování na straně 18

Dokončení ze strany 17

* LN Schválně si zkusím tipnout, co je houslistova největší noční můra. Prasklá struna při koncertu?

Omyl! Nejhorší noční můra houslisty je, že mu ukradnou housle, že se mu něco stane s rukama a že zapomene, co má hrát. Struna není zas tak strašná noční můra, byť se mi to už jednou stalo v Americe. Teď si pro jistotu před každým důležitým koncertem strunu „e“ měním.

* LN Co se vám honí hlavou, když nastane taková krizová situace?

Co by se mi honilo, řeknu si, to je ale v ......! To víte, že si občas zanadávám, jako každý správný chlap.

* LN Je o vás známo, že se snažíte do koncertních sálů přitáhnout mladé lidi. Daří se vám to?

Myslím, že ano. Mladých chodí hodně, chodí i lidi, kteří by normálně na klasiku nepřišli.

* LN Jak to poznáte?

Poznám to, občas mi to říkají i pořadatelé. Také se stává, že tleskají mezi větami, což se správně nemá.

* LN Vadí vám to?

Ne. Mám radost, že tam jsou. Jen se lehce snažím nějakým vtipem je naučit, že se to tak nemá dělat.

* LN Takže to vypadá, že naše publikum je konečně spontánnější, než bylo dřív.

Určitě. Na mých koncertech se hodně často vstává, ačkoli to u nás nemá tradici. To je takové to standing ovations, co známe z Ameriky. Jenže tam už se vstává pořád, takže se z toho vytratil punc výjimečnosti. Když lidi vstanou u nás, tak to beru jako svátek.

* LN Jakou práci byste nevzal za žádné peníze?

Ani nevím. Snažím se hudbu šířit, kde se dá.

* LN Hráváte občas na firemních večírcích, hrál jste i pro ODS během volební kampaně. Proč?

Jsem pravičák, hrál jsem pro ODS třeba i na Václavském náměstí. Je mi jasné, že se to ne všem může líbit, ale vždycky jde o přesvědčení. Ale nedovedu si třeba představit, že bych hrál na svatbě někomu, koho vůbec neznám, že by to byl opravdu jen kšeft.

* LN Jaká je vaše cena za hodinové vystoupení?

Ta je tajná.

* LN No počkejte, co kdyby si vás chtěl objednat na firemní večírek třeba ropný magnát Karel Komárek. Kolik by si musel připravit?

Ať se se mnou spojí a domluvíme se. (smích)

* LN Občas se vydáváte do sféry jiných než klasických žánrů. Chystáte v této oblasti něco nového?

Chci objevit oblast elektrických houslí. Mám je doma a myslím, že mají nevyčerpané možnosti.

* LN Jak se vám líbil loňský koncert Madonny?

To byla hrůza. Bára po patnácti minutách usnula. A já jsem trpěl. Bylo to tak studené a nezáživné. Nedávno jsem byl v Japonsku na výborné Beyoncée a v Praze se nám s Bárou moc líbila Pink. Mám rád Stinga, protože nehraje jen obyčejný popík. Myslím, že i od těchto lidí se má člověk hodně co učit. Například před patnácti lety jsem šel na Michaela Jacksona na Strahově, protože jsem chtěl zjistit, jak se to dělá, aby umělec zaujal sto tisíc lidí.

* LN Není to trochu nuda hrát pořád jen to, co napsal někdo jiný? Nemáte ambice psát si své vlastní skladby?

Na to vám můžu říct jediné - já na koncertech dost často skládám, když mi něco vypadne z hlavy. Ale vážně. Párkrát jsem se pokusil něco složit, ale jsem natolik soudný, že jsem s tím ještě nikam nevylezl.

* LN Byl jste někdy z hraní tak unavený, že jste měl sto chutí mrsknout housle do kouta a už je nikdy nevytáhnout?

Ne. My k sobě tak nějak patříme. Hraní mě bytostně baví. Úplně nejvíc mě na tom láká zlepšování se, učení se novým věcem.

* LN Budete chtít, aby Violeta, jejíž jméno znamená malé housle, hrála také jako vy?

Uvidíme, co ji bude bavit. Třeba bude chtít recitovat. Základ má ale určitě dobrý, protože když byla Bára těhotná, chodívala si lehnout do místnosti, kde cvičím, takže malá poslouchala housle už v bříšku. A v okamžiku, kdy přicházela na svět, zněla z CD 3. věta z Dvořákovy Sonáty v mém podání. Ta je taková veselá, tak si myslíme, že Violetka bude taky veselá.

* LN Co přes den nejraději děláte, když nemusíte pracovat?

Teď nejraději přebaluju, houpu a jezdím s kočárkem. Občas zpívám i nějaké to Halí belí. Rád bych si četl, ale na beletrii čas nezbývá. Poslední knihy jsem četl o marketingu, managementu, miluju časopis Euro! Zvládl jsem i několik knih od Irwinga. Rád bych se pustil do nějaké detektivky. Jenže momentálně sotva přečtu noviny na internetu. Mě hrozně baví politika a dění ve světě. Proto mám v autě puštěný Radiožurnál, tam mi každou půlhodinu řeknou, co je nového.

* LN Sportujete?

Měl bych. Mám v plánu koupit si rotoped. V mládí jsem závodně plaval, snažím se i teď a měl bych kvůli zádům plavat daleko víc. Záda totiž při hře na housle hodně trpí.

* LN Jak si tedy nejlépe odpočinete?

Čtu si, chodím do kina. Také docházím na akupunkturu, což je úžasná věc. A tam vždycky usnu.

* LN Dirigent Vladimír Válek kdysi charakterizoval hudebníky jako přecitlivělé a ješitné lidi. Sedí tato charakteristika i na vás?

Já si myslím, že přecitlivělý nejsem. Ješitný - to ano. Ale to jsou asi všichni chlapi. Jedno z mých životních kréd je, že s úsměvem jde všechno líp, že člověk by si neměl dělat zbytečné starosti.

* LN Bydlíte s rodinou na venkově. Přiznám se, že si nedovedu představit, jak sekáte trávu.

Jsem těžký městský dítě, vždycky jsem bydlel ve městě. Ale teď, když přijedu do města a vidím ty špinavé ulice a to, že nemám kde zaparkovat, tak se mi vůbec nestýská. Na venkově je větší klid, pohoda, lepší vzduch, ale musím přiznat, že jsem svým způsobem městský člověk i na té vesnici. Ven totiž moc často nevycházím, jsem spíš doma.

* LN V září zahajujete turné Generali Tour - Šporcl hraje Dvořáka. Vystoupíte ve třiadvaceti českých městech. Má umělec vašeho formátu zapotřebí harcovat se po vlastech českých, když můžete vystupovat snad kdekoli na světě?

Já jsem na malých městech začínal a pořád platí to, že chci šířit hudbu do každého koutu. Proto jedu například do Třeboně nebo Třince. Turné navazuje na má poslední dvě CD se souborným dílem A. Dvořáka pro housle a klavír. Moc se těším a doufám, že lidi přijdou!

***

Curriculum vitae

Pavel Šporcl

Narodil se 25. 4. 1973. Na housle začal hrát v pěti letech. Vystudoval Pražskou konzervatoř a hudební fakultu AMU. V letech 1991-96 studoval na prestižních školách v USA. Odborné kruhy zaujal svojí virtuozitou, veřejnost neformálním oblečením a šoumenstvím, které vnesl do vážných koncertních sálů. Odborníci na vážnou hudbu ho označují za talent, který se rodí jednou za sto let. Pavel Šporcl je nositelem mnoha ocenění, nahrál řadu kompaktních disků, které zaujímají přední místa v prodejnosti. Ve své dosavadní kariéře spolupracoval s mnoha významnými orchestry. Mezi nimi byla například Česká filharmonie, New World Symphony Orchestra nebo Liverpoolská královská filharmonie. Jako jediného z českých houslistů mladé generace zařadil Pavla Šporcla do své knihy „Housloví virtuosové: Od Paganiniho po 21. století“ světově uznávaný kritik a historik Henry Roth. Na začátku září bude natáčet Čtvero ročních dob od Antonia Vivaldiho a hned poté vyjede na turné.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...