Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Zpověď vyšeptalého provokatéra

Česko

I díky Sabbathovu divadlu, dalšímu nekonvenčnímu a hutnému románu velkého vypravěče Philipa Rotha, si můžeme být jisti, že světy pornografie a krásné literatury nikdy nesplynou.

Milovaný kurevník, svůdce a cizoložník - charakterizuje sám sebe Morris Mickey Sabbath, když si poněkud ležérně chystá vlastní epitaf - rozvracel morálku, prznil mládí v rozpuku a zavraždil svou ženu. Zahynul vlastní rukou.

Ne každý z uvedených plánů však Rothovu antihrdinovi vyjde. Když Sabbatha na konci románu policisté zatknou, upřímně jim navrhuje, aby ho zastřelili při pokusu o útěk. Ale ani tohle přání se zoufalému čtyřiašedesátiletému hrdinovi nesplní. Nemůže přece tak lacině odejít ze světa a opustit na něm všechno, co tolik nenávidí. Autor ho nenechá.

Svou jednadvacátou knihu napsal Philip Roth (* 1933) už v polovině 90. let a podobně, jako to udělal v Umírajícím zvířeti (česky 2007), napěchoval autor i tuhle knihu meditacemi o blížící se smrti a hlavně bezuzdným sexem. Podobně jako u Davida Kepeshe i tentokrát je totiž protagonistovi tělesné milování krédem a strategií partyzánského boje proti zubaté.

Hranice mezi středním proudem beletrie a pornografií posouvá asi málokdo tak umanutě jako právě Roth, provokatér staré školy. Vždyť který ze současných spisovatelů USA nechá hlavního hrdinu tak otevřeně a nekorektně nenávidět Japonce (ti za druhé světové války sestřelili letadlo se Sabbathovým bratrem nad Filipínami) a který z držitelů tolika prestižních literárních cen se dokáže tak zevrubně zabývat také penisy a poštěváky? Rotha si prostě nespletete.

Ne každý čtenář si bude libovat v tom, když dva důchodci v nemocničním pokoji na čtyřech stránkách této knihy detailně líčí, jak si vzájemně močili do obličeje, jak to přesně chutnalo a jaké přitom měli pocity -ale i takto nekonvenční vzpomínka v autorově podání dokáže vzbudit dojetí. On to umí.

Zastánci tzv. tradičních hodnot asi právem konstatují, že světy pornografie a krásné literatury občas nepřehledně splývají, ale i díky Rothovi si můžeme být jisti, že nikdy nesplynou. Prstoklad masturbující ženy a choreografii její rozkoše dokáže možná vylíčit každý jen trochu všímavější nemrava, ale přirovnat zároveň její ruce k „Bernsteinovi dirigujícímu Mahlerovou devátou“, to už svedou jen tak kultivovaní prasáci, jako je Roth. „Jednej tak, jako by mravní zásada, podle které jednáš, se měla skrze tvou vůli stát všeobecným zákonem,“ přemlouvá třeba Sabbath kamarádovu manželku, aby s ním šla do postele. No který „péčkař“ by dokázal takhle rafinovaně citovat Kanta? Zní to jistě zvráceně, ale právě tak to autor chtěl. Má už ostatně za sebou od legendárního Portnoyova komplexu (1969) několik literárních skandálů a Sabbath, ve kterém se nešetří semenem ani sebezpytem, nezůstává za zhýralci dřívějších Rothových románů nijak pozadu.

Obscénní maňásci A na co že odkazuje divadlo v titulu?

Sabbath je bývalý nezávislý režisér a pouliční herec, který v 50. letech sváděl na chodníku studentky před univerzitou ve Washingtonu svými prstovými maňásky (než ho odsoudili za obscénní chování, když jeho nenechaví herci nechali jedné divačce z šatů vyklouznout prs) a pochopitelně mu jako divadelníkovi okolní svět připomíná jeviště. Nejspíš už jen proto, že Phillip Roth rád odkazuje na Shakespeara. Srovnáním poblouděného krále Leara s bloudícím Sabbathem, který se svou první ženou dokonce Leara hrál, autor jako by čtenáři předkládal trochu příliš očekávaný odkaz na své vzory, ale po pár odstavcích už Roth z nabízených metafor Thálie dokáže vytěžit i něco překvapivého. Stačí se zastavit v té hrdinově samomluvě, kde se vysvětluje až existenciální rozdíl mezi maňáskem a loutkou vedenou. Tam nás možná jeden z největších současných spisovatelů USA pustil do své tvůrčí spisovatelské kuchyně. Těžko však uvěřit, že bychom ho při něčem přistihli, protože Rothova próza obvykle experimentuje s naší prudérností i vypravěčskými technikami zároveň.

Autor však vždy ctí tradici, a tak se jeho hrdina vydává na další z velkých cest americké literatury, které jsou tak často provázeny duchovním zráním. Sabbath na ní ale spíš krystalizuje, než že by se osvobodil nebo prohlédl. Vybaven černým humorem a skepsí odchází z domu, přestože jeho dosavadní cynická existence byla nejspíš celkem snesitelná. Když ho z venkovské univerzity, kde vyučoval kurz loutkoherectví, vyrazili za obscénní telefonát se studentkou (která si jejich společné audiorajcování nahrála a předala do rukou japonskoamerické děkance), ještě ho slušně živila druhá manželka, od níž si vesele odskakoval k ženskému protipólu svojí vášně, chorvatské imigrantce Drence. Jenomže Drenka umře na rakovinu a manželka, která se léčí z alkoholové závislosti, konečně Sabbatha vyhodí.

Jen co si tedy zaonanuje u Drenčina hrobu (a není tam v zájmu komičnosti situace z bývalých ctitelů sám), vyrazí nešťastný loutkář na poslední rozloučení s přítelem do Washingtonu, kde strávil velkou část svého uplynulého nekonvenčního života. Nebyl by to anarchista Sabbath, aby si v kamarádově bytě znovu nazamasturboval nad fotkou jeho dcery, nepročmuchal jí prádelník, neukradl nevyprané kalhotky a pak se také nepokusil - řekněme - „svést“ jeho ženu. Maloměšťáckým životem samozřejmě protagonista pohrdá - od monogramů na županech až po stipendia - a rád také trucovitě žebrá. Ačkoliv je ve srovnání s Kepeshem mnohem těžší si Sabbatohovu asertivní optiku při čtení přisvojit, má jeho anabáze tolik vrstev, že recenzista neví, kterou začít.

Tak můžou být třeba žebraví perverzové a nenávistní posměváčci také narcistní? Asi bývají: „Pociťoval neovladatelnou něhu vůči vlastnímu životu plnému sraček,“ dočteme se, protože zvrácenou morálku naplňuje Rothův hrdina do puntíku. Ale jakkoli zní Sabbath ublíženecky, právě ona amorálnost jej neustále pohání k hledání toho, co po nás všech zůstane. Už jen kvůli tomu stojí za to Sabbatha na jeho románové pouti doprovázet.

A taky kvůli těm měnícím se vypravěčským slohům a střihům příběhu, které ve své show Roth předvádí, jako by si na prstech klávesnice jen podle momentální potřeby a inspirace zručně střídal maňásky. Rozhovory s hrobníky a rakváři, u kterých si Sabbath objednává vlastní pohřeb, deníkové záznamy, manželčiny dopisy i přepis inkriminovaného telefonátu, všechny jsou pro jeho opus stejně důležité jako erotická svoboda a stejně mocné jako písmenkový proud hrdinova vědomí. Mimochodem český čtenář o nic z toho vypravěčského koncertu nepřichází díky překladateli, který už za jednoho ze svých dřívějších Rothů obdržel Cenu Josefa Jungmanna.

Rothovo divadlo Protagonista byl v době amerického vydání jen o něco starší než jeho autor, ale hledat Rotha za vousatým posedlíkem pohlavních žláz nebo mluvit o alter egu by bylo stejně bláhové jako sestavovat si Shakespeara z lega jeho postav. Stejně jako Roth střídá styly, mění si Kepeshe za Portnoye, Zuckermana nebo Sabbatha. A s jeho divadlem se zvedá opona rafinované vypravěčské hry, jejíž řemeslná pravidla se dají tušit a v těch morálních se asi inspirují Kantem.

Rothův Sabbath prostě nemůže umřít podle svého epitafu, který mu zůstal jen jako provokativní krédo. Prostě to tak nechodí ani v opravdovém životě, jehož smysl svými romány Roth stále nahání. A tak nechá autor pro čtenáře Sabbathův sen o sobě samém umírat i ve svědeckých výpovědích, které vkládá do úst jednou jeho manželce, podruhé bývalému příteli: „Neunavuje tě role rebela v roce 1994? Považovat v dnešní době sex za vzpouru, nepřijde ti to podivné? Chodit po světě s tím tvým břichem, prosazovat pornografii a mávat praporem svého údu. Jaký ty seš to trapný, vyšeptalý starý cvok, Mickey Sabbathe. Seš zasraná vykopávka!“

I fosilie ale občas mívají na své archeology štěstí.

***

KNIHA TÝDNE

Sabbathovo divadlo

Philip Roth

Přeložil Jiří Hanuš.

Vydalo nakladatelství Mladá fronta,

Praha 2008. 416 stran.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...