Případ házení vajec na prezidenta Miloše Zemana při shromáždění na pražském Albertově v roce 2014 znovu projedná soud. Státní zástupkyně uspěla se stížností proti tomu, že ho postoupil do přestupkového řízení. Uvedla to ve čtvrtek Česká televize, které informaci potvrdil místopředseda Městského soudu v Praze Jan Kadlec. Obžalovanému muži, který se shromáždění účastnil, tak za výtržnictví stále hrozí až dvouleté vězení.
Případ házení vajec na Zemana se vrací k soudu. Muži stále hrozí až dva roky vězení
Jindřich Frühauf byl obviněn z házení vajec na Miloše Zemana.
Incident se stal 17. listopadu 2014 při odhalení pamětní desky k 25. výročí pádu komunistického režimu. Podle obžaloby muž házel vejce směrem k pódiu, na němž Zeman pronášel projev. Prezidenta tehdy vypískaly stovky lidí. Na transparentech mu vytýkali náklonnost k Rusku, vztah k alkoholu a vulgární výroky v rozhlase. Z davu létaly předměty a zaznívaly výzvy k odstoupení z funkce. Osobní strážci bránili prezidenta rozevřenými deštníky, Zeman nazval vrhače předmětů zbabělci.
Masaryk, tatíček či monarcha?
Průlom ve zkoumání otázky, kdo byl skutečným otcem prvního československého prezidenta, se odkládá. Rozbor DNA, který by mohl téměř jistě rozhodnout, zda byl prezidentovým otcem pologramotný kočí Josef Masárik, zablokovala Masarykova pravnučka Charlotta Kotíková (76).
Je to neuctivé k Masarykovi i českému národu, vzkázala dokumentaristovi Davidu Vondráčkovi, který výzkum plánuje.
Byl TGM levobočkem císaře? Masarykova pravnučka zakázala výzkum DNA
Dohady o Masarykově původu se objevily již na přelomu 19. a 20. století v souvislosti s hilsneriádou. Masarykovi spoluobčané si neuměli vysvětlit, proč se ctihodný profesor vehementně zastává jakéhosi židovského šnorera, obviněného z rituální vraždy. Dospěli k logické odpovědi: protože je sám Žid, jelikož jeho otcem je ve skutečnosti někdejší zaměstnavatel jeho matky, židovský statkář Nathan Redlich.
František Josef I. a Tomáš Garrigue Masaryk.
Tato antisemitská teorie, živená nacistickou propagandou a hojně rozšířená za protektorátu, je sice dnes jen okrajovou bizarností, pochyby o Masarykově původu však přetrvaly.
Opírají se zejména o fakt, že Masarykova matka Teresie Kropáčková (Kropaczek) byla o deset let starší než její manžel Josef Masárik, a navíc v době svatby byla již dva měsíce těhotná.
Případ zaživa zakopaného psa ukázal na problém
Zákon poměrně jasně popisuje týrání zvířat i následné postihy, které hrozí pachatelům. Praxe ale pokulhává. „Většinou není chuť s tím něco dělat,“ říká Petr Prokeš, majitel Záchranné a odchytové služby pro zvířata v Chodově na Karlovarsku. Právě on před několika dny zachránil psa, kterého někdo udeřil lopatou, zavázal do pytle a zahrabal do sněhu.
Podobných brutálních případů týrání prý už Prokeš zažil za sedm let v terénu několik. „Mnohokrát za to nikdo nebyl potrestán,“ říká záchranář.
Týrání psů často nikdo neřeší, dějí se absurdní případy, říká majitel záchranné stanice
Lidovky.cz: O kolik případů, kdy bylo týrání tzv. smeteno ze stolu, se jedná?
Neřekl bych přímo smeteno, spíš úřednickou mašinérií nedořešeno. Z mé osobní praxe se jedná dejme tomu o třetinu všech podaných oznámení, tedy o desítky.
Lidovky.cz: A jinde je situace podobná?
Domnívám se, že ano. Pokud by organizace, útulky či záchytná zařízení odpověděly po pravdě, dostaneme se řádově ke stovkám případů jen v rámci našeho kraje. Napříč republikou by to bylo hrozivé číslo.
Pejsek má vážně zraněné oko.
Lidovky.cz: Myslíte, že ne všichni tuto problematiku řeší?
Bohužel 99 procent útulků to už neřeší vůbec. Podle toho, co vím, tak buďto časem došly k rezignaci, nebo jednoduše nemají čas podávat trestní oznámení.
Lidovky.cz: Vy konkrétně je ale podáváte. Co se děje pak? Policie to neřeší?
Takhle přesně to není. Zásadní problém není v tom, že policisté nechtějí věc vyšetřit. Spousta těchto případů se ale odehrává na soukromých pozemcích. A přesto, že policie má právo vstoupit na soukromý pozemek při podezření na spáchání trestného činu, v praxi se tak neděje.
Šarm Gluma
Symetrie obličeje? Jiskřivý či svůdný pohled? Svaly? Zapomeňte.... | Když letos vyrazili v Paříži na molo manekýni předvádějící kolekci jednoho z předních módních domů Balenciaga, vypadalo to, jako by vězni z gulagu dostali kvalitní obleky lépe živených bankéřů. Modelové, na něž své výtvory oblékl kreativní ředitel značky, gruzínský návrhář Demna Gvasalia, rozhodně nenaplňovali pražádný ideál krásy.
Šarm Gluma. Symetrie obličeje? Jiskřivý či svůdný pohled? Svaly? Zapomeňte. Módní dům Balenciaga ve spolupráci s Gruzíncem Gvasaliou ukázal modely dneška, kteří vypadají, že by rovnou mohli v Pánovi prstenů opečovávat „miláška“.
Namísto postav hrajících svaly disponovali spíše rachitickými hrudníčky. Obličeje spíše propadlé a velmi bledé až nazelenalé. Symetrie rysů? Ani nápad. Čím větší nos, uši nebo třeba jeden ret, tím lépe. Střihy vlasů? Raději nemluvit. V koncentrované a také nově profesionalizované podobě se na jednom molu projevil trend, který panuje v dnešním modelingu.
Vězni z gulagu? Ne, normální lidé, seznamte se s ‚nodely‘ a ‚nodelkami‘
Tím jsou „nodelky“ a „nodelové“. Podivuhodná slova, která vypadají jako hloupý překlep o písmenko na klávesnici, jsou výsledkem kreativity angličtiny. Ta různé zkříženiny slov produkuje jako na běžícím pásu (spornosexuál – tedy kříženec sportovce, pornoherce a metrosexuála – budiž příkladem).
Nodelky jsou totiž typově lidé z ulice. Normální lidé. Tedy non-models neboli nemodelky. Samotný patvar je připisován designéru Mikeovi Eckhausovi, který jej použil v rozhovoru pro Vogue v roce 2015. Tehdy na newyorském týdnu módy právě jeho značka Eckhaus Latta vyslala na molo spolu s tradičními modelkami také své přátele, příbuzné a známé. Jejich přístup ostře kontrastoval s tehdy propíranou módní show Victorie Beckhamové, kde byly modelky na hranici podvýživy.
Cikáni tu vlastně nejsou a budou bydlet v Chánově. Tak to dělali komunisté
Komunisté se dostali v Československu i jinde k moci s příslibem odstranění vykořisťování a sociální nerovnosti. Myšlenky, jimž řada z nich opravdu věřila, se snažili přetavit do politické reality mimo jiné i v případě Romů – dobově „občanů cikánského původu“.
V kombinaci s byrokraticko-represivním charakterem socialistické diktatury, hospodářskými problémy i přežívajícími rasistickými stereotypy velké části obyvatelstva (včetně mnoha členů a funkcionářů strany) byly ovšem důsledky krajně rozporuplné.
Zatímco v první polovině 50. let komunistické elity zvažovaly uznání „cikánů“ jako národnosti se skupinovými právy, koncem této dekády se od podobných plánů odklonily. Zákonem z roku 1958 pak stát zakázal Romům kočovat a politické i bezpečnostní složky se snažily všech asi 300 tisíc československých Romů co nejrychleji asimilovat.
Charta 77 a Romové: dokument přesně pojmenoval problémy, které platí dodnes
To obnášelo nucené usazení, ale také zákazy pobytu; tlak na rozptyl, ale také řízenou koncentraci (například v mosteckém Chanově); popírání existence celé této skupiny lidí, ale také její plošné soupisy, cílenou kontrolu a třídění podle nejrůznějších kritérií. Zatímco se životní úroveň velké části obyvatelstva od 50. do 70. let vcelku hmatatelně zvyšovala, většina Romů nadále žila v nedůstojných podmínkách.
